Noah Downey

1. září 2016 v 10:31 | Karuš |  Spisy


Povahu Noaha by určitě velmi rád rozebral každý zapálený psycholog. Je vlastně chodícím důkazem toho, že se lidé mohou měnit. V průběhu jeho života se totiž jeho povaha měnila neustále kvůli všemožným faktorům, což jí přidalo na komplikovanosti. Pojďme tedy začít úplně od začátku, kdy byl Noah ještě malý kluk.
Vždycky zvědavý, hravý, přátelský a poměrně šťastný. Takový byl do šesti let svého života, kdy s rodiči žil v části New Yorku - v centru Brooklynu. Prostě typické dítě, které se na všechno ptá "A proč?", vynucuje si pozornost, je zvědavější než by mělo a které má neuvěřitelnou srandu z toho, když mu někdo "ukradne nos".
První změny v jeho povaze nastaly, když se museli kvůli nedostatku finančních prostředků a velkým dluhům přestěhovat rovnou do nejhorší čtvrti Brooklynu, jejíž obyvatelé byli převážně černoši. To člověku už samo o sobě dost utuží kořínek a právě díky tomu se naučil přizpůsobit se téměř každým životním podmínkám, zejména těm horším. Noahovi tehdy začal teror. Malý, vyzáblý a tudíž slabý a ještě ke všemu bílý kluk v černošské čtvrti. Jak tohle asi mohlo dopadnout? Zažil šikanu, ty nejkrutější kanadské vtípky, urážky jeho samého i jeho rodiny. Dopadl ještě dobře, když se domů vracel pouze s modřinami. Překvapivě se ale nezlomil. Naopak ho každá další rána a každá další urážka zocelovala. Začal toužit po respektu. Toužil po tom, aby si i v takovém místě s takovým postavením vydobyl alespoň špetku uznání. A tak se z přátelského dítka stal chladný, uzavřený a nedůvěřivý chlapec, který už v osmi letech moc dobře věděl, jak rozdávat rány. Jeho důvěru si tehdy zasloužila pouze jedna osoba. Malá Charlotte. Pro něj Lottie, která se stala jeho přítelkyní, vrbou, záchrannou kotvou a láskou, která i na jejich nízký věk byla překvapivě hluboká a dospělá. Její náhlé odstěhování přirozeně Noahem otřáslo.
V mladistvém věku už to byl totální sráč, který si s nikým nebral servítky a který nikomu nedovolil, aby se na něj křivě podíval. Neměl nikoho, ke kterému by choval přátelské vztahy, natož pak ty milostné. Získal si respekt, po kterém tak toužil, ale uvnitř mu stále něco chybělo. Svoboda. Cítil se jako v kleci, ze které nemůže uniknout a jejíž mříže se nestále smršťují k sobě. A když se cítíte právě takhle, o to víc zatoužíte po světě mimo tu imaginární mříž. Nebo alespoň Noah to tak určitě měl. Sám z ní ale utéct neuměl. Byl příliš ztracený a až moc se zamotal do lan špatného světa. Takhle to trvalo až do 25 let jeho života. V tu dobu byl už několik let sirotkem a měl na svědomí několik vražd. Cena za respekt. Uměl cítit asi tak jako kámen a slovo štěstí pro něj už dávno ztratilo význam. A pak se objevila jeho dávno ztracená záchranná kotva. Lottie. Sám nikdy neporozuměl tomu, jak v něm znovu mohla zažehnout tu vyhaslou jiskru života. Trvalo to dlouho, ale opět se změnil. Lottie mu pomohla našlápnout na tu správnou cestu, donutila ho opustit Brooklyn a ukázala mu krásy světa. Noah se opět začal usmívat, začal cítit radost z pouhého dýchání, ale hlavně opět cítil vášeň. K důvěřivosti se nikdy tak úplně nedokázal vrátit, ale bylo by fér zmínit, že se v ní alespoň polepšil.
S Lottie získal hodně. Vědomosti, vzdělání, novou zálibu v historii a objevování starých míst, což se stalo koníčkem obou dvou, ale hlavně získal své vlkodlačí já, když ho s jeho souhlasem proměnila. Vedli šťastný život. Jenže netrval věčně. Náhlá smrt Lottie vzala Noahovi pevnou půdu pod nohama na několik měsíců, než co se z ní dokázal zcela vzpamatovat. Byl by spadl opět do Pekel, ale věděl, že by tím znesvětil Lottiinu památku tím nejhorším způsobem a tak bojoval se sebou samým, aby zůstal takovým, jakého ho Lottie milovala.
A co lze o jeho povaze říci nyní? Celkově vzato ho prostě nejde přehlédnout. Ať už díky jeho sympatickému, charismatickému vzhledu, vnitřní síle a sebejistotě, která z něj vyzařuje nebo prostě kvůli tomu, že na sebe vaši pozornost nějakým způsobem upoutá. Je to šarmantní gentleman, který umí být velmi svůdný, a kdyby chtěl, zcela jistě by se z něj mohl stát lovec žen. K přitažlivosti mu pomáhá hlavní dominanta jeho obličeje, což jsou oči modré jako akvamarín, které mu dávají nevinný výraz, stejně tak jako jeho široká ramena, která vyvolávají pocit naprostého bezpečí. Tvář, na které má vždy alespoň náznak úsměvu, má většinou lehce zarostlou strništěm.
Je přímo vařením nepolíbený a nejsložitější jídlo, které si sám zvládne udělat bez toho, aby mu potom celý den nebylo špatně nebo aby něco nezničil, jsou míchaná vajíčka. Jeho život tak víceméně závisí na bistrech, kde často jí a na donáškové službě. Smutné na chlapa v jeho věku ale co už.
Miluje svobodu, a jakmile se začne cítit pouze trošku uvězněný, jeho povaha se úplně změní. Začne být odměřený a toho, co ho tak nutí se cítit, se snaží zbavit. Což může být trochu komplikovanější, pokud se pod "to" skrývá živá bytost.
Jeho koníčkem zůstala archeologie, historie a literatura a měl to štěstí, že si našel místo na Darkovské univerzitě, kde právě tyto předměty vyučuje. S archeologií se pojí přirozeně cestování, objevování nových míst a často také adrenalin. Kdyby měl spočítat, kolikrát málem při svých cestách přišel o kejhák, nedopočítal se. Je to takový Indiana Jones v trošku jiném provedení. S učením se pak pojí trpělivost, kterou se svými studenty mít musí - jinak by ho ti teenageři dovedli k šílenství. Nicméně jako profesor je velmi pohodový, vtipný, spravedlivý a umí si získat pozornost a respekt - s tím už má přeci jenom velké zkušenosti.
Ačkoliv se od svého života v Pekle snažil odpoutat co nejvíc, od jednoho se odpoutat nedokázal. Zalíbení v autech. Potrpí si hlavně na amerických značkách jako je Dodge Challenger, Camaro, Chevrolet a tak podobně. Právě proto si také pořídil Dodge Challenger 1970, kterého má prakticky místo domácího mazlíčka. A aby mu nebylo smutno, pořídil mu ještě kamaráda - Harleyho-Davidsona Sportster Iron 883. V tomhle je prostě typický chlap, co na to říct.
Minulost mu do vínku přilila i emoční nestabilitu. Ne ale takovou, kdyby byl prostě jenom náladový. Takovou, kdy se jeho povaha může opět obrátit o 180 stupňů. On může jenom doufat v to, že se tak nestane.
Psal se rok 1893, kdy se ve skromném bytečku v centru Brooklynu příliš mladému páru narodil chlapeček. Stal se tak jedinou věcí, která Daniela a Sally - jeho rodiče - držela pospolu. Z toho už plyne, že vyrůstal v rodině, která by stoprocentně nevyhrála cenu za rodinku roku, ale na druhé straně nebyla úplně dysfunkční. Ze začátku určitě ne. Daniel byl jako mladý spisovatel snažící se prorazit ve světě literatury skoro věčně nespokojený, jelikož jeho práce sklízely mnohem více negativní kritiky a dostával za ně velmi malé honoráře, které sotva dokázaly pokrýt výdaje rodiny. V součtu stál za prd jako otec, manžel a časem i jako člověk celkově. Lásku, kterou mu nedokázal dát, však kompenzovala velká láska Sally. Ta pracovala jako květinářka a byla stejně nevinná a čistá, jako byly kytky, které prodávala. Postupem času se rodině začaly hromadit dluhy a nedostatek financí je nakonec vyhnal do Pekel. Ne do těch náboženských plných démonů a hříšných duší, i když, jak se to vezme… Peklo byl název pro Brooklynskou čtvrť, kterou obývali převážně černoši. A jak tohle mohlo dopadnout dobře? Daniel propadl alkoholu, hazardu a jeho hrdost se stala jeho osudnou, když opilý procházel ulicemi a vykřikoval rasistické poznámky. Měl štěstí, že jeho smrt byla rychlá. Co se Sally týče… její nevinnost byla pošpiněna tím nejhorším způsobem. Aby vydělala rodině na živobytí, začala prodávat své tělo. Klesla tím samozřejmě v očích Daniela i sebe samé, ale v očích Noaha neklesla nikdy. Stále jí miloval a snažil se pomáhat. A co se stalo se samotným Noahem? Už první den se vrátil domů s četnými modřinami. Stal se z toho skoro rituál. Prošel si velmi tvrdou šikanou. Fyzickou i psychickou, kdy se ostatní naváželi do něho nebo do jeho matky, kvůli její práci, což snášel hodně špatně. Světlem jeho života se tehdy stala Charlotte, dívka taktéž bílé pleti, která to v takovém světě měla ovšem mnohem lehčí díky faktu, že byla chráněnkou jednoho z vážených dealerů. A tak se stalo, že se dívka s havraními vlasy a s očima jako jantar a chlapec s vlasy barvy citrónu a očima jako akvamarín stali přáteli a nakonec i mladými milenci, jejichž láska by se mohla srovnávat s láskou dospělých. Když jim bylo 14 let, Charlotte se musela odstěhovat. Loučení bylo pro oba velmi bolestivé a pro Noaha o to víc, jelikož neznal pravý důvod. Proč tu s ním nezůstane. Proč od něj odchází spolu s otcem, když on by jí mohl poskytnout stejnou ochranu a lásku k tomu.
Po té, co byla pryč, se Noah opět změnil. Neměl totiž už nikoho, kdo by ho odrazoval od najetí na špatnou kolej. Samozřejmě, měl ještě matku, kterou měl stále rád a ona jeho, ale pouto, které mezi nimi bylo, bylo už také poškozené. Noah začal krást, závodit s auty a šlo mu to velmi dobře. Jeho "potenciálu" si všimla hlava zdejšího Syndikátu - Henry Scott, který si ho vzal pod svá křídla. Syndikát obchodoval s drogami, zbraněmi, auty a dokonce i s bílým masem. Právě tam si Noah začal získávat tak dlouho chtěný respekt a postupně se vypracovával výš a výš. Čím výš ale byl, tím víc si uvědomoval, že mu to nestačí. Začal pociťovat úzkost a nevěděl proč.
Při jedné krádeži nejnovějšího mustanga tehdejší doby došlo v jeho týmu ke zradě, která ho dostala do vězení. Trčel tam několik let, jelikož měl v rejstříku nejeden záznam. Znovu si musel vydobývat respekt a jeho povaha se ještě více zachmuřila. Ale pak přišla nečekaná změna. Z vězení ho propustili. Jen tak, ze dne na den. Ještě ten den se ale ukázalo, že to jen tak nebylo. Z vězení ho někdo dostal. Charlotte. Čekala na něj v jeho bytě. Jejich znovu shledání bylo jako ze scénáře z těch nejromantičtějších filmů a stejně takové byly i následující události. Noah odešel od Syndikátu a Lottie mu ukázala nový svět. Svět nadpřirozena. Vysvětlila mu důvod, proč před několika lety musela odejít. Pocházela z linie čistokrevných vlkodlaků a tehdy se začínala poprvé přeměňovat. Proto musela odjet. Aby se naučila ovládat své vlčí já. Aby mu neublížila. Noah tomu přirozeně uvěřil až poté, co se před ním sama přeměnila. Nechal se nadpřirozenem uchvátit a tak netrvalo dlouho a sám do toho světa vstoupil, když ho Lottie kousnula, aby mohli žít spolu napořád. Jako muž a žena a vlk a jeho vlčice.
Vedli převážně dobrodužný život. Oba dva se totiž našli v archeologii a tak zkoumali různé záhady, hledali artefakty, ověřovali historická fakta a tak podobně. Žili takhle dlouho… spokojeně, šťastně… a pak přišel rok 1995. Další krizový milník Noahova života. Rok, kdy ztratil svou Lottie už navždycky. Postaral se o to čerstvě proměněný vlkodlak s agresivními sklony. Noah u ní tehdy nebyl, aby jí mohl pomoci ze smrtelných čelistí, nicméně ji rozhodně pomstil. Alespoň to pro ni mohl udělat. Její smrt nesl velmi těžce a jediné, co ho drželo od toho, aby se nevrátil zpátky do Pekla nebo k podobnému životu byl fakt, že by tak Lottiinu památku zneuctil. Věděl, že by si nepřála, aby se k takovému stylu života vrátil a tak přepral sám sebe. Jakmile se alespoň trochu vzpamatoval z její smrti, nastoupil do armády, kde si odsloužil hned několik misí a poté se vrátil k archeologii, která ho dovedla do Dark Townu. Do města, které je spjaté s nadpřirozenem jako snad žádné jiné na světě. Do města, kde by rád započal nový život.
Vrozené schopnosti: Telepatie, velká síla, vyšší rychlost než obyčejný člověk, regenerace, prakticky nemožné ho opít, zesílené smysly
Speciální schopnost: Vytváření pomyslného štítu, nebo bubliny, chcete-li. Díky němu je odolný vůči jakýmkoliv schopnostem druhým, nedostanete se mu do hlavy, nevnutíte mu myšlenku či iluzi a tak podobně. Není to ovšem automatické a musí se na to dostatečně soustředit. Při velkém soustředění pak může tento štít přenést i na jinou osobu.
Face: Chris Evans
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama