Brian Maxwell

23. srpna 2016 v 9:51 |  Spisy


Na jeho pohledné tváři vás jako první upoutají jeho světle modré oči s pronikavým pohledem který když na vás upře, jako by vám viděl až do duše. Za to vy skrze jeho oči nedovedete odhadnout naprosto nic. On do své duše nepouští nikoho, což je pro okolí nejspíše dobře. Jako první si při pohledu na něj řeknete že je to arogantní, sebestředný zmetek a taky že tomu tak skutečně je. Má problém s autoritami a nikdy nebyl týmovým hráčem což je také důvod proč se nikdy do žádné smečky moc nehrnul a když už ano, netrvalo dlouho než příslušný alfa nakopl jeho maličkost do pozadí a byl z něj znovu samotář. Nesnaží se na nic a nikoho zapůsobit, není to žádný vlezdoprdelka a narovinu vám do očí řekne co si o vás myslí, zcela bez výčitek. To on s upřímností vskutku nešetří. A že mu pak dotyčná osoba jednu vrazí? Ale no tak, to byl přeci účel. Nepohrdne jakoukoliv příležitostí se s někým porvat a vybít se. Ale nenechte se zmýlit, není to ten typ co by si vyskakoval na slabší, to nikoliv. Je mu docela jedno jestli před ním stojí hora svalů nebo vyzáblí záprdek, jemu jde vyloženě o to poprat se a čím víc krve u toho bude tím líp. Jestli to bude krev jeho, nebo krev soupeře je mu jedno, stejně tak i to jestli prohraje nebo vyhraje, jde mu jen o to násilí ve kterém se jakožto sadomasochista vyžívá. Nutno taky podotknout že city ostatních jsou mu naprosto ukradené, dokáže se dokonale přetvařovat a taky toho patřičně využívá. Baví ho deptat druhé, ať už psychicky nebo fyzicky. Nejdříve se na vás usmívá, je milý, galantní, vtipný a jen co se s ním ocitnete osamotě nebo propadnete jeho kouzlu, nebudete se stačit divit. Nemusím říkat, že to s vámi nedopadne moc dobře. Je mu jedno jestli jste muž nebo žena, sexuálně se uspokojit lze přece na obojím, tak proč být vybíravý. Nedělá mu problém vás unést, někam zavřít a tam si s vámi pak hrát dokud ho neomrzíte. Prosby a nářky v něm nevzbudí soucit, právě naopak, o to víc ho to vzrušuje. Ano trpí nedostatkem empatie což už samo o sobě směřuje k jeho psychopatickým sklonům... (I když, nazývat to jen sklony by bylo možná slabé slovo) Inu, až vám ho k vaší smůle osud vhodí do cesty, můžete posoudit jeho míru šílenství sami. Někdy má dny kdy se nemůže svých sadistických nutkání zbavit a je přehnaně aktivní a dny kdy je schopný jen tak nečinně sedět v baru, házet do sebe jednu rundu za druhou a nepřítomně civět na protější zdi v depresích. Je těžké jej pochopit a není tak docela zřejmé, zda to vůbec lze. Jeho jednání je zcela nepředvídatelné, nikdy si nemůžete být jistí tím, co v další vteřině udělá nebo co ho napadne, což dokonale vystihuje označení "časovaná bomba" a je lepší se od něj tedy držet dál. (Rozumný člověk by si jistě odstup držel, jen blázen ne) Je natolik nesnesitelný proto, že takový chce být než že by takový skutečně uvnitř byl. Kdysi byl docela normální a světe div se dokonce i milý a citově založený, nicméně to se poté co byl pokousán a proměněn v tohle vlčí monstrum kterým se on sám nazývá, změnilo. Nenávidí se za to, čím se stal a stal se tím proti své vůli.
"Když už monstrum, tak pěkně se vším všudy." Jak sám říkává a také patřičně dodržuje. Nikoho si nepouští k tělu a už jen jeho chování normálního člověka zcela od snahy jej blíže poznat, odradí. Avšak, přes veškerou jeho nesnesitelnost a sebedestruktivní chování jej zevnitř drtí samota. Ano je osamělý a může si za to ostatně sám, nicméně nemůže sám sobě popřít to, že mu chybí nějaké bližší pouto. Vyžívá se také v sarkasmu a ironii které využívá takřka při každé příležitosti co se mu naskytne (nejčastěji aby někoho urazil). Má také velice černý smysl pro humor a ne každý na to bude mít dost silný žaludek. Představte si že před vámi leží mrtvola s vyrvanými střevy a on vám k tomu řekne že to vypadá jako několikametrová, vinná klobása a že na ní dostal chuť.
Vyrůstal jako docela normální kluk s docela normálními starostmi které s sebou nese dospívání. Matka i otec se o něj starali s láskou, s bratrem byly nerozlučná dvojka. Zatímco on se oženil se svou láskou ze střední, jeho bratr si postavil hlavu a rozhodl se že půjde do armády. Matka i otec se mu to snažili rozmluvit ale marně a tak šli žádat Briana aby na něj dohlédl. Vždycky měli raději jeho mladšího brášku a tak jim ani nebylo blbé jít prosit Briana i když byl čerstvě ženatý. Jeho žena z toho nebyla nadšená, ale nakonec se i přes neshody rozhodl narukovat a to co tam zažil nadobro změnilo jeho život. Je to zkrátka něco co člověka od základů změní a ne vždycky v tom positivním ohledu. Sloužil dobré čtyři roky po jejichž dobu mu neunikly jisté nepřirozené výlevy ze strany Íránských vojáků. Někteří byly silnější než jiní a po nocích byly jednotky přepadávané vlky, příliš organizovanými a příliš chytrými na obyčejná zvířata. Někteří mluvili o pouštních přízracích jiní jim říkali jednoduše vlkodlaci... Každopádně v obou případech to bylo jedno a to samé, noční útoky byly nečekané a vždy končili nespočtem mrtvých. Při jednom podobném útoku zahynul jeho mladší bratr - nebo si to alespoň myslí, probral se až druhý den ráno v bezvědomí a kilometry od místa kde k tomu došlo. Selhal, měl na něj dohlédnout a selhal. Vrátil se tam i přes zákaz nadřízeného ale tělo nenašel, všechno zahalil písek a nebo spálili. Tehdy započala jeho nenávist k vlkodlakům. Mohl se v podstatě vrátit domů ale touha po odplatě mu to nedovolila. Na svou ženu která byla jen tak mimochodem těhotná (což ale nevěděl), docela zapomněl. Už to nebylo o plnění povinností a službě vlasti, pro Briana to začalo být osobní. Kašlal na rozkazy a docela se utrhl ze řetězu. Zabíjel když nemusel, mučil a týral zajatce i když vyklopili naprosto vše co věděli a do přestřelek se vrhal bezhlavě a na vlastní pěst, kvůli své brutalitě se nejednou dostal do sporu s nadřízenými. Nakonec při jedné akci padl do zajetí a celý rok byl nucen odolávat brutálním výslechům. Nikdy neřekl jediné slovo, bez ohledu na to jakých zvěrstev se na něm jeho věznitelé dopouštěli ale něco takového na vás zanechá následky. Během prvních dvou měsíců byl svými vězniteli pokousán a proměněn - aby toho víc vydržel a mohli přejít k brutálnějším postupům. Veškerá ta bolest a násilí kterým byl dennodenně vystavován, postupem času přerostlo v něco co mu začalo být příjemné. Nenáviděl se za to čím se stal a ona sebenenávist spolu s bolestí v něm probudila silně masochistické sklony. Když konečně dorazila záchrana, našli Briana v zuboženém stavu v jedné z cel. Jeho podvyživené tělo bylo pokryté jizvami a podlitinami. O ničem z toho co se tam odehrávalo nepromluvil jediné slovo a dodnes kromě něj nikdo neví co se dělo. Dostal vyznamenání a byl prohlášen za hrdinu, jako by na něčem takovém snad záleželo. Vrátil se domů kde na něj čekala jeho žena s šestiletou dcerou, ale ani to s ním nehnulo. Několik měsíců nemluvil a seděl doma, na nic a nikoho nereagoval až jednoho dne jeho ženě rupli nervy a popadl jí hysterický záchvat který skončil tak že se proměnil a roztrhal jí přímo před očima jeho vlastní dcery. Když si uvědomil co způsobil, zhroutil se. Před soudem byl prohlášen za duševně nezpůsobilého a byl zavřený do léčebny odkud byl po dvou letech propuštěn. S dcerou se od té doby neviděl a ani to v plánu nemá. Jednak by ho k ní nepustili a jednak by se jí nedokázal podívat do očí. Začal se utápět v alkoholu a dalších psychotropních látkách a svou frustraci si vybíjí jak na sobě, tak na komkoliv kdo mu zrovna padne do hledáčku.
Léčení, dovede nahromadit do dlaní léčivou energii a pomocí dotyku hojit zranění, to se ovšem nevztahuje na zlomeniny, dokáže zahojit jen měkkou tkáň.
Lidská podoba:
Vlkodlačí podoba:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama