. .

Demetria Ila Llamar

19. července 2016 v 22:41 | Karuš |  Spisy

Demetria, tolik složitá osobnost, která potřebuje pouze trochu porozumění, kterého se jí nedostává. Dávno před lety zjistila, že se k lidem nemá cenu chovat mile nebo snad spravedlivě. Nemá to cenu, nikdy to nemělo cenu. Stala se arogantním, sobeckým a nečestným upírem, který si dělá jen to, co chce. Vždy si bude dělat to, co chce. Bezcitná, tak by ji hodně lidí bylo schopných popsat. Je to pravda, ona je bezcitná a bezcitnou už zůstane. Starého psa novým kouskům nenaučíš a ona se naučila potlačovat city. Žádná láska, přátelství, zlost nebo snad úsměv. Ne, ne a ne. To už prostě neumí. Nikdy se neusmívá, i když by situace byla sebevíc vtipná. Kamenná tvář vás možná bude provázet nočními můrami, ale to nebude její problém, prostě si na to musíte zvyknout. Přítomnost lidí jí zase tolik nevadí, ale nemá potřebu vyjadřovat své názory, protože je ztráta času dohadovat se o hlouposti některých lidí, kteří si myslí, jakou mají pravdu. Dá se říct, že je velmi inteligentní, ale jelikož je tichá, nikdo její chytrosti nepřijde na kloub, proto se může stát tím nejhorším nepřítelem, kterého jste kdy měli.
Mezi její záliby patří rozhodně různé sporty. Hlavně ty bojové. Dokáže vám nakopat zadek a udělat si přitom i manikúru. V boji je velmi zběhlá a učí se ho už po staletí. Rozhodně jí nejsou cizí ani zbraně. Možná by stálo za to vidět její sbírku, kterou má ve sklepě doma. No a co by to bylo za dívku, která nemá ráda nakupování. Je to divná kombinace, ale ráda nakupuje oblečení všeho druhu. Občas se na veřejnosti objeví i v růžových šatech, i když to není její nejoblíbenější barva, ale hodí se k její postavě.

Jednoho krásného večera, kdy se na svět dostala Demetria Ila Llamar, se musel všem zarýt do paměti. Možná jste její příběh už slyšeli, ale ráda vám ho zopakuji. Ode dne, kdy jsem se narodila, měla má rodina ze života peklo. Matka mě vychovávala s pečlivostí, ale nikdy se s otcem neshodli na ničem, co mě chtěli naučit. Otec mě učil boji a matka těm holčičím věcem, jako je vyšívání a tanec. Nevadilo mi ani jedno a oba jsem těšila svými pokroky. Po pár zkušenostech s muži v mém životě jsem zjistila, že se k nim nesmím chovat jako k nejmilejším stvořením, i když to přesně mě matka učila. Láska bolela a jediné, jak jsem byla schopná ji potlačit bylo ublížit někomu jinému. Matka mě skoro vydědila, když se dozvěděla, že jsem skoro zabila sousedovic jedinou dceru, která se chovala jako štětka a kvůli níž jsem vlastně přišla o lásku svého života. Otec se mě zastával a od té doby se doma nedělalo nic jiného, než hádalo. Bylo to strašné a postupně jsem se naučila potlačovat jakékoliv pocity. Několik pokusů o útěk z domu bylo zmařeno. Pak však přišel jeden osudný den.
Byl prosinec a já jsem se toulala po městečku. Byla mi trochu zima, ale nepotřebovala jsem nic, co by mě zahřálo, byla jsem spokojená, protože zima mi pomohla udržet pocity hluboko zamčené. No a najednou se se mnou začal bavit nějaký pohledný cizinec. Odtáhl mě do úzké uličky, kde si se mnou dělal, co chtěl. Doslova. Nejprve mě ukrutně zbil, poté znásilnil a nakonec ze mě stvořil upíra a já i přesto, že bych ho měla nenávidět, jsem mu byla vděčná. Udělal ze mě silnou osobnost a můj vliv narůstal. Stala jsem se důležitou osobností v historii našeho městečka. Díky mě město rostlo a lidé se do něj stěhovali. Postupem času jsem však musela odcestovat, protože si lidé začali všímat, že jsem se vůbec nezměnila, nezestárla jsem ani o den. Nahrála jsem svojí smrt a mohla jsem v klidu odejít z města.
Odcestovala jsem do neznámých končin, kde jsem se začala zabývat zbraněmi, bojovými sporty moderní doby a všemu možnému, co tohle zahrnovalo. Samozřejmě, postupem času jsem se také stala učitelkou bojových sportů, mám i nějaká ocenění. No a nakonec jsem se objevila před Dark Townem, kde jsem se hodlala usadit. Bezcitné stvoření, které pomohlo v rozvoji města, neumí se usmívat, přivítejte mě velkým halasným křikem.

Včetně vrozených také ovládání mysli a iluze.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lada Lada | Web | 20. července 2016 v 11:30 | Reagovat

Paráda.... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama