. .

Tobias (Punch) Backler

7. září 2015 v 13:14 |  Spisy


Tobias vždy byl a je tvrdý chlápek. Vzhledem k jeho minulosti mu zůstalo mnoho otravných vlastností, jako je nedůvěřivost, ostražitost a sebekázeň, která se u něj vyskytla z celoživotního boje s agresí. Na druhou stranu se naučil velké pokoře jak k sobě, tak ostatním. Co nesnese je nevraživost a bezpráví. Za největší slabost považuje povyšování se a ubližování slabším a bezmocným. Považuje to za vrchol ubohosti. Jeho největší slabostí je totiž soucit. Přesto, že má kolem srdce spletitou a mohutnou klec, uvnitř tepe ryzí život. Nejvíc ho baví to, co dělá, tedy opracování dřeva. Nenazval by to uměním, ale spíš něčím, co ho dokáže odreagovat a uvolnit. Pokud by se dala emoce zhmotnit, byla by vidět v jeho práci. Často se straní lidem, mohlo by se stát, že by ho někdo mohl poznat vzhledem k jeho neblahé, ač slavné kapitole života. Občas se stane, že nevyjde z dílny celé měsíce. A přesto… lidi se přece mění. Tobias má tetování. Nad srdcem má kudrlinkami napsané jméno Olivia, kterým se snaží neustále přesvědčovat, že naděje stále existuje.
Stalo se to asi tak… Před více než čtvrt stoletím se narodilo jedné skotské rodině sedmé dítě. Syn. Neuplynulo ani 5 let a rodina byla z nevysvětlitelných důvodů upálena v rodinném domě. Nejpřijatelnější variantou byla skutečnost, že se mohlo jednat o hloupou náhodu. Bylo to také nejméně zdrcující. Toho chlapce se ujal místní sirotčinec, který spravovaly jeptišky a daly mu jméno Tobias. Domov zde nalezla spousta dětí. Dívky i chlapci. Naučili se všemu, co v životě potřebují, chodili do školy, která patřila sirotčinci, a každou neděli chodili do kostela. Tobias byl velmi živé dítě. Když mu táhlo na deset let, jako by se v něm otevřela Pandořina skříňka. Stal se agresivním, často se pral, vztáhl ruku dokonce i na matku představenou. Zavřeli ho do sklepení. Týden co týden přiváděly nového faráře s různými aprobacemi, aby z něj vymítily ďábla. Tak tomu říkali. Ďábel v těle. Bylo to směšně. Ten chlapec jen potřeboval trochu lásky. A autoritu. Dalších pěti letech, kdy se jeho chování trochu urovnalo, ne tedy, že by na tom měl podíl některý z duchovních. I když to jeptišky nazývaly božím zázrakem. V tu dobu totiž přišla do sirotčince Olivia. Ne, samozřejmě že ne jako schovanka, ale jako pomocná ošetřovatelka. Byla o deset let starší, než Tobias, ale na věku přece nezáleželo. Vzala si služby, aby chodila Tobiase krmit a dlouho si povídali. Každý den. Tobias konečně pochopil, co je v životě to pěkné a čehos e dá chytit. Naučil se zvládat agresi tím, že myslel na Olivii. Plynuly další roky a Tobias zůstal v sirotčinci jako opatrovník. Víceméně si s dětmi hrál a dělal ruční práce. S Olivií konečně pochopili, že patří k sobě. Bylo to znát na první pohled. Všechny ty kradmé pohledy, které sestry komentovaly se zavržení, ale na dvuhou stranu se topily v blahu, že i děti vidí, že může existovat skutečné štěstí. Jednoho dne však Olivie nevyšla ze svého pokoje. Sestry Tobiasovi řekly, že je nemocná a nakažlivá. Tobiase ale nepřesvědčili. V noci obešel sestry a do Oliviina pokoje se vloupal. Jenže… pokoj byl prázdný. Okno bylo otevřené a dovnitř proudil divoký vítr. Na posteli leželo několik dlouhých vlasů, které někdo vytrhl. Byly Oliviiny. Na prostěradle bylo několik nepravidelných kapek tmavé krve. Sestry konečně káply božskou a svěřily se, že Olivie byla unesena. Tobias neváhal a opustil sirotčinec ve snaze Olivii najít. Jenže jediné co nacházel, byla bezmoc a vztek. Dostal se mezi špatné lidi, a aby se mu dařilo svou znovu nalezenou agresivitu krotit, zasvětil svůj čas nelegálním pouličním soubojům, kde přišel k přezdívce Punch. Zmasakroval spousty obličejů, ale nikdy nezabil. To byla ta tenounká nitka, která ho stále držela při lidství. Přesto, že si dával pozor, rozkřiklo se, že Olivii hledá. To se mu stalo osudným. Sbalili ho, zřejmě, Oliviini únosci a zřídilo ho tak, že ho spojovala se životem už jen víra. Ve fázi zotavování po několika měsících v komatu měl spoustu času přemýšlet. Možná, že ho změnil onen pohled na pověstný pohled na bílé světlo. Jeho chování se od základu změnilo. Začal projíždět z města do města. Paníze z výher rychle ubývaly, ale nechtěl se vrátit zpět do podsvětí. Proto v Darku rozjel business. Olivii však nikdy nepřestal hledat. Nechal si její jméno vytetovat nad srdce, aby ji měl neustále při sobě.
Krom manuální zručnosti a fyzického umění boje, nic

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama