Calypso

3. srpna 2015 v 16:50 |  Spisy


Malá mořská víla. Asi nejpřesnější pojmenování pro tuhle malou, na první pohled nevinnou mladou dívenku. Jen málokdo by ji však dokázal popsat. Její povaha je totiž velice složitá a my si ji teď poctivě rozebereme. Prvních pár odstavců věnujeme Calypso jako takové. Mořské panně, jinými slovy. Řekněme, že její osobnost je rozdělená do dvou 'já'. Povaha dívky pod vodou je naprosto normální a teoreticky bychom jí nemuseli věnovat vůbec žádnou pozornost, ale přeci jenom… Pod vodou je to nebezpečný tvor toužící po matení lidí jako každý jiný. Chvíle, kdy se z nohou stane ocas pokrytý zlatými šupinami, co vypovídají o její mírumilovné povaze. Nedá se říct, že by byla jiná, přesto se snaží… Snaží se vyhnout veškerému ubližování. Pořád jsou tu ale ty chvíle, kdy ztratí kontrolu a bezmyšlenkovitě se poddá vlastním touhám. Chytne lidské ruce a stáhne je s sebou i s tělem pod vodu, vášnivě koukajíc do lidských očí, ze kterých pomalu uniká život… Naslouchat bijícímu srdci a cítit, jak se plíce pomalu plní vodou… Tomuhle se zkrátka nedá vyhnout. Tohle prostě k životu jezerních lidí patří a sic se to snaží omezovat, ona sama si je toho velmi dobře vědoma. A navíc, když už, snaží se zlákat ty, jež si to zaslouží. Aby mohla potrestat hříšníky. V těle mořské panny je tedy k nerozeznání od jiných jejího druhu. Až na ty maličkosti, kdy se i v tomto těle snaží být napůl člověkem. Normálním člověkem, což jí její lidské já nedovoluje. To podvodní já by se tedy dalo přirovnat k normální povaze lidské dívky, co je hodná na hodné a zlá na zlé. Jinými slovy, naprosto nezajímavá. Někdy tichá, někdy výřečná. Někdy nervózní, někdy sebevědomá. A někdy silná… A slabá. Lidské 'já' je oříšek. Záhada? To ani ne. Záhadou či snad tajemstvím je to, jak je její druhé lidské já odlišné. V lidském těle se totiž jedná o neskutečně složitou dívku, trpící Aspergerovým syndromem. Tak se na to podívejte z této stránky, protože při jejím druhém já je nutné začít úplně od začátku. Jdete po ulici a spatříte mladou dívku, na které vás nejdříve zaujme neutrální oblečení v černobílých barvách, pak pravděpodobně dlouhé vlasy, jejichž konečky zaujímají pozici pár milimetrů pod hýžděmi a nakonec? Nakonec snad i ten nicneříkající výraz, kterým kontroluje všechno kolem sebe. Nevěřícně, obezřetně. Chcete se s ní dát do řeči? Můžete to zkusit. Kvůli svému handicapu jí však musíte dát názorně najevo, že zrovna teď se s ní chcete o něčem bavit. Zrovna teď ji chcete poznat a jednoduše… Zrovna teď chcete rozvést naprosto normální konverzaci s touhle cizinkou. Jinak vás nepochopí a zahltí vás otázkami, proč zrovna teď, tady a proč zrovna ona. A to jenom v té dobré chvilce, prosím pěkně. Pak je tady i ta možnost, že se vás bude bát a vyhlížet každé vaše otočení či ztrátu pozornosti… Aby mohla uniknout. Utéct, jinými slovy. Komunikace. Tohle je dost důležité téma, dost řídící se Aspergerovým syndromem. Jak je známo, tito lidé nedokážou využívat řeč těla, proto u ní žádné gesta ani mimiku nečekejte. Nebo tedy… Snaží se o to, ale můžete si být jisti, že ten daný pohyb těla bude úplně mimo řeč a od věci. Jednoduše nechápe, kdy mají zasáhnout ruce nebo kdy následuje úšklebek. Stejně tak to nepochopí ani u vás. Když se na ni budete zamilovaně dívat, nepochopí vaši lásku. Když naopak nasadíte znechucený pohled, taky to nepochopí a bude se s vámi bavit dál. Snažíc se z vás slovně vymanit, co se děje a jak se cítíte. Dále pak… Nemějte jí za zlé, když vám z ničeho nic skočí do řeči. Dělá to totiž opravdu často a to jen proto, že nikdy nezná tu správnou chvilku, kdy do konverzace může vstoupit. Co se ale slovní zásoby a vyjadřování týče, je všechno na jedničku. S hvězdičkou. Mluvit se s ní tedy dá, ale dost těžko se k celkové konverzaci dostanete. Navíc, všechno bere až moc zpříma. Když řeknete vtip, co by mohl znít i urážlivě, ale zasmějete se k tomu, aby to skutečně vypadalo jako vtip… Ne, nepochopí to. Urazí se? To taky ne, protože ani tu zlou stranu vtipu nepochopí. Musíte jí to prostě vysvětlit. Ironie, humor, sarkasmus nebo dokonce i metafory, gratulace, společenské formality či komplimenty… Tohle ona nechápe. Chybějící empatie… Tu ona jednoduše nemá. Ať už budete plakat nebo se smát, vaše city nerozpozná. Schopnost vžít se do pocitů ostatních - naslouchat jim a pomoct jim, se odborně nazývá teorie mysli, jež se lidé naučí už ve velmi raném věku. Jenže u ní je tahle schopnost narušená stejně jako u všech s AS. Neumí to, nerozpozná to, nerozumí tomu. Tihle lidé se zkrátka zdají být naprosto bez pochopení k ostatním a je to pravda. Nedá se ale říct, že by oni sami neměli žádné city. Ona sama dokonce umí cítit velmi intenzivně, bohužel své city nedokáže dát sociálně přiměřeně najevo. Proto jsou stejně intenzivní i záchvaty vzteku, radosti nebo smutku. Jinak to dát najevo neumí a na vás je potřeba, abyste ji uklidnili, což můžete udělat buďto zástupem konejšivých slov nebo objetím. Obojí pomáhá. Za to, a teď se vrátíme zpátky do moře… Její jezerní já tuhle schopnost - empatii, má, a to dokonce velmi vyvinutou. A to je na tom to nejdůležitější a nejzajímavější. Jedna část duše trpí vzácným a těžkým syndromem, ovšem ta druhá je zdravá, bez jakéhokoliv psychického porušení autistického spektra. Denní režim je pro tohle onemocnění též velmi důležitý. Všechno je absolutně přesné, bez chybičky. V 7:00 ráno vstávat, 7:30 snídaně, 8:00 převlékání a veškeré hygienické návyky… Celý její den je rozvržený do určitých částí, čili celý její život má řád a pravidla, jejichž porušení je někdy skoro až… Nemožné. Skoro jako v nemocnici, kdy máte určené vycházky. Jediné, s kým si tahle lidská povaha dokáže rozumět je druhá polovina její duše. Jediné porušení denního režimu může přijít v době, kdy mořská panna zatouží po svobodě a lidské tělo tento fakt musí přijmout. Ačkoliv se vždycky snaží bránit - nechce řád porušit. Ale v tomto případě jednoduše musí. Často si u ní můžete všimnout nepozornosti, i to k tomu jednoduše patří. Co se zájmu týče, je to především příroda, které většinou věnuje veškerou pozornost. Lidé s AS mají vyhrazené zájmy, kterým se věnují naplno a jsou do nich mnohem víc zainteresování než ostatní. A pro ni je to příroda. Mluva se zvířaty, samozřejmě. To je její dar. Že vám pomůže za každou cenu? To se zrovna dvakrát říct nedá. Někdy má chuť pomáhat a vrhne se na všechno spolu s vámi, ale vzhledem k častému problémovému chování, jak byste někdy řekli vy (myslím tím to nevychované skákání do řeči, dožadování se určité pozornost vůči některým věcem a často i vpád do konverzace s naprosto odlišným tématem, co s tím původním vůbec nesouvisí), se sem tam může objevit i neochota ke spolupráci. Dokud jí jednoduše nevysvětlíte proč a pak jí to ještě jednou nezopakujete, je dost možné, že v té věci nebude mít jistotu a nepomůže vám. Inteligence… Je na velmi vyspělé úrovni. Dalo by se říct, že když už se nějakým zázračným způsobem dokáže vmísit do hovoru, uspěla by v něm i s tím nejvzdělanějším člověkem z celého okolí. Na všechno má svou odbornou odpověď, všechno ví a všechno zná. Postupem všech těch let nasbírala tolik informací… A stále sbírá další. Je proto skoro nemožné, že by něco, cokoliv, nevěděla. Někdy se může zdát jako otevřená encyklopedie. Nebo jako robot, což vzhledem k její minimální mimice, řeči těla a stále zaujatým tónem není zase až tak nepředstavitelná představa. Když už jsme u fantazie… Tak ta jí taky chybí. Popisovat nějakou věc by mohl i ten nejlepší umělec, no ona by ji stejně nedokázala nakreslit a dokonce ani představit. Řeknete žlutá židle a co vpadne do její mysli? Modrý stůl. I tak si ale věcí dokáže všímat a někdy dokonce až moc… Opravdu moc. Zvuky, vibrace nebo dokonce vjem povrchu… To všechno je pro ni neskutečně důležité a dokáže tomu věnovat svou maximální pozornost hned na několik minut. Někdy dokonce i na hodinu. Jenom tu věc držet a vnímat každý okraj, každý kaz… Přejíždět po ní svými prsty, čichat její pach, zkoumat její barvu… A přátelství? To si dokáže vytvořit, ale nedokáže ho udržet. Potřebuje přitom rady. Potřebuje poradit, kdy příteli zavolat, kam s ním jít, jak ho vnímat a o čem se s ním bavit. Všechno je zkrátka… Moc složité. U AS je rozlišuje hned několik typů sociálního chování, no bohužel pro nás lidská stránka Kalypsy patří do chování smíšeného, kde se objevují různé věci z těch ostatních a dělají ji tak originální. Ale zase… Mnohem těžší na pozorování. Má velkou hroudu vlastností, které však časem poznáte sami. Přesto sem vypíšu ty nejčastěji se objevující. Nejvíce se totiž podobá typu chování: formální. Výborné vyjadřování, detailistické popisování svých zájmů a přírody, působící chladným dojmem, často vyhlížejíc neuvěřitelně naivně a upřímně. Jsou tu ale i chvíle zásahů jiných typů. Jako třeba když se vás z ničeho nic dotkne na tváři nebo vlasech, či na jiných částech těla a naruší vám tak osobní prostor. Za to ráda civí ostatním do očí a vnímá jejich dotyky. Tohle by jí šlo, přesto se najdou chvilkové výjimky. Civět do vašich očí totiž dokáže jen potichu. Nesmí probíhat žádná konverzace. Při ní je pro Aspergery totiž velmi složité a hlavně náročné vnímat hovor a zároveň se druhému dívat do očí. Sporty? Ne-e. Na tohle je zapotřebí zmínit známou motorickou neobratnost. Každý Asperger to má jiné, mezi její slabiny však patří právě sporty a naprosto denní normální záležitosti. Je pro ni těžké vzít propisku do ruky a něco krasopisného napsat. Několik minut jí dokonce i trvá, než si zaváže tkaničky na botách. To stejné i s celkovým oblékáním. Dát si tričko přes hlavu může pro někoho být velmi snadné, ale pro ni? Trvá to věčnost. Stejně jako zip na kalhotách či dokonce pásek a nejrůznější zapínání. Od náramku až po podprsenku. Na všechno potřebuje čas.
Nebo třeba láska… Tu dokáže cítit. Dokáže se zamilovat, ale nedokáže pochopit, co a jak. Co dál, co teď, jaký krok nastane, jaký dotek. A hlavně, bojí se. Sama toho druhého dokáže uvést do rozpaků tím, že mu zčistajasna oznámí, jaké city k němu chová. Přesně do detailu všechno popíše a jí samotné to nepřipadá vůbec nijak zvláštní. Vidět něco pozitivního na této povaze? To je… Doopravdy těžké. Jestliže však patříte mezi ty více optimistické bytosti, můžete ji vnímat například jako osobu s citem pro detail, s velkými znalostmi a bohatou slovní zásobou, nezdravě upřímnou upřímností a… To je asi všechno. Těžko říct.
Jak přesně vznikly mořské panny? To nikdo neví. Možná, že se při každém úplňku narodila jedna další, jejíž matkou byla obrovská vlna, co se dotkla břehu. Nebo třeba když zázračná podmořská květina vyrostla ze země a pak se začala měnit ve zvíře… Či v člověka. V krásu oplývající dlouhými vlasy, dětským obličejíkem a ocasem mořské panny. Jak vznikla Calypso? Narodila se snad? Nějak musela, to je přeci jasné, jinak to nejde. Ale ona… Nepamatuje se. Zkrátka se probudila. A to hned před několika lety. Chvíli jsem dokonce uvažovala, zda ztrátu paměti zapsat do povahy, ale přeci jen více patří k příběhu, tak ji tady máte. S tím souvisí i ztráta jména. Zapomněla na něj a slovo, či snad i jméno, Calypso, bylo jediné, co si vybavila hned po svém probuzení... Ano... Jednoduše se probudila. Uvnitř moře, sama, bez pomoci. Několik let žijící pod vodou a vnímání venkovní světa tak… Tak zvláštně. Zakázaně. Fascinovaně. Trvalo několik desítek let, než se pokusila okusit krásu venkovního světa a zjistila, že k tomu má možnosti. Ve chvíli, kdy se i ocas dotkl břehu a staly se z něj nožky, na kterých se v prvních chvílích nedokázala udržet a nechápala. Lidská stránka nechápala, co se to děje. Je to jako kdyby se znovu narodila, do někoho úplně jiného. Lidská stránka cítila pocity panny a i přes svou nemoc slyšela její myšlenky. To, jak na ni křičela a dožadovala se lidského těla, protože to ona ho měla dostat. Ne nemocný člověk, do kterého se mění a sama ho vnímá jako… Jako démona. Parazita, co se přiživuje na jejím těle, protože bez něj by… Nepřežil. Lidská stránka stále slyší myšlenky jezerního člověka, přesto na ně nedokáže reagovat. Ne city, pouze slovně, oslovujíc sebe samotnou 'sestro'. Znovuzrození, dalo by se tak říct. Krátký to příběh hledání nového života, kdy se vyhýbala ostatním a snažila se ovládnout svou lidskou schránku. Nedokázala to. Ve velkém Dark Townském jezeře spolu s ostatními se usadila už docela dávno. Snad kvůli počtu stejných jako je ona, přesto jiných, odlišných. Přesto jsou to ti, kteří jí nerozumí a nevěří jí. Tak dlouho žila pod vodou, bojíc se lidské Calypsy, co byla tak odlišná. Teprve teď se rozhodla znovu zavolat nemocnou dívenku a nechat ji… Poznat svět. Cítit ho spolu s ní, protože jiná možnost… Není. Teprve teď.
Vrozené schopnosti: Ovládání vody, dýchání pod vodou
Speciální schopnosti: Její vlastní schopnost je velmi podobná mluvě s vodními živočichy, ovšem ona dokáže porozumět nejen jim, ale i ostatním živočichům. Tento dar dokáže využít i v lidské podobě. Zajímavostí je, že mluvit dokáže i s vlkodlaky a metamorfy, když jsou v těle svého zvířete.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama