. .

Sebastian Kimimaro

29. července 2015 v 10:40 |  Spisy


Sebastian rozhodně není tak zcela úplně mírumilovný hoch jak se tedy vlastně ani na první pohled nezdá. Žije zvláštním stylem a to tedy stylem EMO. Je na to hrdý a jakékoliv výtky na to, jednoduše nepřijímá a hází chladné ignorácké pohledy. Občas pronese větu: "Je to můj život, tak se mi do něj laskavě ne-" dál už myslím není podstatné to říkat. Dřív ale takový nebyl, do jistého incidentu, který jeho život otočil pěkně naruby. Proto je tedy alespoň občas možné ho zahlédnout veselejšího a oplývajícího vtipy. To ale dělá pouze u svých starých kamarádů. U těch, kteří jsou pro něj již nový, to nikdy nedělá ani to nemá v plánu. Chce aby si o něm lidé klidně mysleli, že je divný. Jemu se to nadmíru líbí. Nikdy nechtěl být stejný jako ostatní. Vždy se snažil být něčím originální a o to se pokouší doteď. Když ale není čistokrevným člověkem, je to pro něj o něco těší. Vždy byl rád, že je člověk a tohle se mu tak nějak vymklo z ruky, takže se pár jeho snů musel vzdát. Pochybuje o tom, že by pán světa mohl být vlkodlak, ale...Pořád je tu ta šance, že by ty ostatní loutky světa dokázal přesvědčit a vysvětlit jim to, že není ničím zvláštní, že nemá žádnou velkou magii, kterou by tohle všechno způsobil, že dříve byl také obyčejný člověk.
Narodil se zcela prosté rodině. Nijak přehnaně bohaté, ale ani chudé. Jako malinký byl hodný kluk a nikdy nevyváděl problémy. Jakmile ale začal chodit do školy, začínalo to být horší, jelikož se od začátku začal scházet s dost podezřelou partou a ani ostatní rodiče ve skutečnosti nevěděli co jsou zač. Bylo to ale ještě malé děti, tak to nikdo moc neřešil. Jenže, jak Sebastian rostl a oni též, začali ho podivuhodně stále doprovázet a to už začalo být divné hlavně Sebastianovi. Tohle totiž nikdy nedělali. A často ho k tomu tahali přes les, což naprosto nechápal, ale tak co, lesy měl rád a nevadilo mu to, jenom chodil domů trochu o tmě. To všechno se ale ještě dalo přebrat, ale jednoho dne, těsně před celým začátkem velkých prázdnin, se tato procházka do lesa opakovala. Nic podezřelé na tom na první pohled vidět nebylo. Sebastian s nimi v klidu šel, ale najednou se v lese prudce zastavil, když zjistil, že se nějak zamyslel a teď je tu sám. Začal se zběsile rozhlížet a dovolávat se svých "kamarádů." Místo normální řečné odpovědi se ale ozvalo hlasité vrčení a to rovnou ve více místech. Nerad si to přiznával, ale bál se. Hodně. V okamžiku kdy vykřikl ho ale zezadu někdo silně shodil a zepředu naopak zase přidržel k zemi. Pak se přihnal někdo další a teprve teď si uvědomil, že jsou to vlci. Tedy...vlkodlaci! Snažil se jim nějak bránit, ale byli mnohem silnější a ten třetí Sebastianovi udělil kousnutí a ten hlasitě s pláčem vyjekl. Nic příjemného to rozhodně nebylo. Bylo mu špatně a svíjel se bolestí na zemi. Vlci mezitím odběhli a on zůstal sám až do zítřejšího rána, kdy ho konečně našli. Odvezli ho okamžitě do nemocnice a nějací zkušení vědci zjistili, že byl pokousán vlkodlakem a jen zázrakem se mu podařilo přežít. Věděli však, že v tomto "normálním" světě mu nebude dobře, takže mu museli dát pro jistotu uspávací injekci a pod vysokou ochrankou ho odvézt jinam...
Vrozené schopnosti a léčení.
vlčí podoba:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama