. .

Ragnar "Rybák" Nyström

21. května 2015 v 20:38 |  Spisy

Povídat o mojí povaze by bylo na dlouho, kdybych to zjednoduššeně řekl, jsem flegmatik cáklý cholerikem, velmi zajímavá kombinace, řeknu vám. Díky vikingské nátuře jsem tak trošku rváč, pro ránu nejdu daleko, i když teda ženskou jsem ještě nezmlátil. Pokud si nezačala ona. Výchova ze strany mojí matky nebyla valná, takže bych mohl působit jako nevychovanec, což je špatné slovo, já se raději nazývám volnomyšlenkářem. Je mi totiž skoro všechno ukradený, že někde někoho zabili? Je mi líto, že jsem u toho nebyl. Že vyhořel patrový dům se třemi rodinami a psem? Škoda psa, mohl z něj být dobrý steak, pokud to tedy nebyl husky nebo labrador, ty já zbožňuju, a ne v tom smyslu, že bych si je opekl.
A co se týče zálib? Místní jezero, místní holky, místní chlast..a focení. Fotím snad všechno, na co narazím, ať už jsou to lidi, zvířata nebo věci. Pokud mě potkáte bez foťáku mimo jezero, buď si jdu koupit nový, nebo vyrážím chlastat. Nerad bych si mé mazlíky rozbil. A taky mám neuvěřitelnou slabost pro kočky. Malé, velké, černé, bílé, to je jedno. Hlavně že jsou živé a krásně huňaté.

Už jste někdy slyšeli o tom, že v jezeře poblíž města Dark Town žije příšera, monstrum, které má ve zvyku rdousit nevinné oběti, topit je a požírat maso malých dětí, atakdále atakdále? Tak to jsem já, moc mě těší. Jen ty zkazky o žraní dětí jsou poněkud nadnesené. Děti jsou totiž hrozně měkkoučké, křehoučké a není s nimi vůbec zábava, protože většina z nich neumí plavat. To je pak jen můžete hodit do jezera a pozorovat, jak jdou ke dnu. To dospělí jsou mnohem zajímavější, mají tendence se bránit a nejlepší jsou ty jejich výrazy, když zjistí, že nemají nejmenší šanci uniknout..

Ale dost už o praktikách monster, zahraju si na egoistu a povím vám něco o sobě. Jmenuju se Ragnar Nyström, je mi skoro šest set sedmdesát dva let a místní atrakcí jsem už necelých čtyřista. Kdybyste si dali tu práci a podařilo by se vám zjistit něco o mě, dopátráte se až k vikingským kmenům žijícím na jihozápadě Norska, téměř u moře. Tam začal můj život, narodil jsem se jako obyčejný synáček obyčejných jezerních lidí..Jo, obyčejný proto, že v té oblasti byli rybáci, jak nám říkali ostatní, docela rozšíření. Samo sebou že jsme se pletli i s lidmi, takže křížence jste mohli potkat na každém rohu. A to se "poštěstilo" i mě. Pokud si ještě dobře pamatuju, rybí ocas měla matka, a otec? Co já vím, rozhodně nebyl člověk. Možná nějaký démon nebo tak, ale jediné, co jsem po něm podědil, jsou pronikavé modré oči. A asi taky schopnost částečné proměny, takže mi nedělá problém si proměnit nohy v ploutve a jít si zaplavat, ačkoli nikdo nepozná, že jsem krásná rybička. V lidské podobě jsem byl možná raději, než v té druhé, rybí. A to doslova, zatímco všichni čistokrevní jezerní lidé měli jen rybí ocas, já vypadám jako maskot nějakého pitomého týmu. Ryba s lidskýma rukama, to už je samo o sobě dost traumatizující. A k dobru mi nenahrává ani to, že na loktech mám ploutve a mezi prsty plovací blány jako nějaký pitomý ptakopysk. Přidejte si tlamu plnou zubů(ano, moje milovaná máti měla geny mořského ďasa) a skelné žluté oči, a máte ukázkovou obměnu lochneské příšery.

Několik desítek let jsem žil mezi svými, když se šlo do boje, bojoval jsem, když byl mír, seděl jsem. Učil jsem se, jak zacházet s válečnou sekyrou a kopím, jak lovit pro obživu, jak se skrývat mezi lidmi. A čas plynul, a já zjišťoval, že tenhle usedlý život mě moc nebaví. Tak jsem si zahrál na ukázkového neposlušného puberťáka a vypadl z domu. Dalších skoro sto let jsem se toulal světem, zabíral si tůňky a jezera, lovil zvířata, ale i ženy. Sakra, já byl ale proutník, když na to tak vzpomínám. A potom mě nohy(nebo ploutve, to máte jedno) zavedly až do Ameriky, k novému městu jménem Dark Town. A když jsem viděl místní jezero, hned jsem si usmyslel, že tady budu žít. Obrovská vodní plocha, kdovíjak hluboká, obklopená lesem, jímž se za úplňku neslo vytí vlků a vlkodlaků, no kdo by odolal? Tak jsem si tak nějak jezero zabral, ačkoli nikdo z obyvatel to nezaregistroval, takže jim to bylo občas potřeba připomenout. Třeba tím, že jsem stáhl některého z nich do hlubin jezera. A někdy jsem ho nechal rybám, někdy jsem ochutnal i já. Roky plynuly a mezi lidmi začaly kolovat pověsti, že v jezeře žije příšera. Já tedy dávám přednost označení Rybák, ale přece jim do toho nebudu kecat. A za těch necelých 400 let, co tu žiju, jsem se tak nějak stal legendou. Když jsem chodíval do města, pobavit se nebo si najít ženskou, častokrát jsem slýchával o ďasovi z Dark Townu, který topí a žere lidi. A to jsem toho nechal, už mě to nebavilo, ačkoli sem tam pořád někoho potrápím.

Moderní doba mi příliš neprospěla, moc světel, zvuků, techniky a tak všeobecně. Jen jediná věc mi přirostla k srdci. Fotografování. Dokážu celé hodiny nehnutě dřepět a fotit drobné živočichy u jezera, nebo si prostě jen někoho vyhlédnout a pořizovat obrázky. Sem tam jsem anonymně prodával fotky na výstavách, protože stálou práci nemám, domov a obživu mi poskytuje jezero. A teď už i opuštěný srub, několik měsíců se tam nikdo neobjevil, tak jsem rozbil zámek, vlezl dovnitř a udělal si tam vlastní ráj. Stejně ale nejraděj trávím čas u vody, fotím, nebo se jen tak ráchám. Nebo se potopím a čekám, než někdo dojde, abych ho mohl postrašit. Ty výrazy na jejich tvářích, když se vynořím ze dna a zazubím se na ně, jsou k nezaplacení. Když náhodou vyrazím do města, tak mě dvakrát nepotkáte stejného. Jednou mám vlasy dlouhé, jednou vyholené po stranách, potom zase jen vikingský cop. S oblečením to samé, ale nejraději nosím pohodlné džíny a trika s krátkm rukávem. Co se týče posledních událostí v tomhle městě, docela mě naštvaly. To, že se voda proměnila v krev, a ještě k tomu nějakou přiotrávenou, jsem jakž takže přežil a schoval se ve srubu. Hmyzí nálet se taky dal, jen mám pořád pár drobných jizviček. Ale to s těmi kusy ledu bylo moc, mám pocit, že si půjdu stěžovat na místní velitelství počasí, nebo jak tomu říkají. Dostal jsem herdu do zad a navrch k tomu mám rozbitý nejnovější foťák.
Každopádně, i když jsem se v poslední době "ďas z Dark Townu" neukázal, pořád tam jsem. A třeba čekám, až zase nadejde můj čas.
Ovládání vody, dýchání pod vodou, speciální: schopnost částečné proměny

https://pbs.twimg.com/profile_images/568427827649732608/cyjWIXvT.jpeg
https://33.media.tumblr.com/0a071481f834a43d75e3e5ec92181d79/tumblr_n58iwfPAQ61rzoil5o1_250.gif
Po proměně:
http://cdn.obsidianportal.com/assets/13260/fish_man.jpg
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama