. .

Odette Snow White

27. května 2015 v 21:10 |  Spisy

Je to trochu nesmyslné, že by si dokázala ublížit, jen aby mohla žít dál, ale přeci, člověk v takových situacích nepřemýšlí. A ona dvakrát tolik. Zatím se do žádné takové situace nedostala. No, možná jednou… dvakrát, ale to nakonec dopadlo tak, že se objevil někdo, kdo za ní odvedl všechnu práci, co se týče obrany. Buď zmizel anebo zůstal v jejím životě, to už jí bylo celkem jedno, i když jí v hlavě dlouho vrtalo, kam se onen zachránce poděl. Možná by nemusela být tolik zabrzděná a bránit se vlastní silou, použít schopnosti. Její problém je, že je jí líto něko mu ublížit, a proto raději kompromisně navrhuje jiné varianty jak danou situaci vyřešit. Nedokáže proti někomu použít svojí sílu, i když k tomu už několikrát byla nucena. Nejraději by měla vše podle sebe, vše dobré. Je až moc mírumilovná na to, aby se odhodlala k tak velkému činu, jako je vražda. Mít na svých bledých rukou něčí krev by jí zničilo. Každý kdo jí zná, to ví. A že takových lidí moc není. Tedy každý se může považovat za někoho, co jí zná. Ale ten kdo jí opravdu zná, ten by se měl nechat zavřít do muzea a střežit jako cenný exponát.

To však nebylo její jedinou slabinou, a že těch slabin má nespočet. Je to křehká osůbka, která je bohužel tak naivní, že by naletěla na cokoliv, ba i na dětskou lacinou lež. No dobrá, tak špatně na tom zase není. Jejím hlavním problémem je to, že je moc důvěřivá a nedává si tak pozor. Na každém vidí to dobré a každý si jí okamžitě dokáže získat. Nemá problém s komunikací, možná bývá ze začátku trochu zaražená a nenachází slova, ale přeci jen se dostane do své kůže a dokáže otevřít své srdíčko někomu dalšímu. Místa je dost pro všechny přeci. Pozná, když něco nehraje, ale přiznejme si, v dnešní době je každý vychytralejší než ona. Je to prosté, získat si její důvěru, což opravdu netrvá tak dlouho, a využít ji. Tak to už několikrát zafungovala. Problém je v tom, že si toho povšimne každý, jen je ona sama, nedokáže nikoho nechat na holičkách a když jí někdo řekne "Na toho si dej pozor, jen tě využívá" většinou dá na slova toho dotyčného, který ovšem může být skvělý herec, co nechce ztratit její pozornost. No a komu by se nelíbilo, že ho skoro obskakuje bledá křehká bytůstka, co v každém vidí dobro. Správně, to by se líbilo každému, každému parchantovi, který nemá kapku studu z toho, že jí tak sprostě využije. Ačkoliv se snaží se sebou něco dělat a naslouchat lépe těm, co by měla. Pořád se v ní objevují sklony k tomu pomáhat těm nesprávným.
Pláč matky a téměř mrtvé dětské tělíčko, které by popravdě nemělo být ani tak hubené a ani tak bledé. Kde kdo by si řekl, že život malé Odette se již dál psát nebude, ale osud se nad ní slitoval. Jako zázrakem se povedlo malé tělíčko přivést k životu, aspoň tedy více než to bylo viditelné před tím. Tedy už od mala byla Odette zázračné dítě. Už jen jménem, které se až děsivě hodilo k jejímu vzhledu. Odette Snow White. Nebyla to žádná shoda náhod, její rodiče prostě byli podivíni a jak vidno, mohli si dovolit cokoliv. Už jen díky tomu, co byli zač. Aspoň jeden z nich.
Vzhledem ke svojí dnešní povaze by se dalo říct, že to dřív vůbec nebyla ona. Hyperaktivní dítko, které rádo běhalo u sousedovic domu a podstrkovalo jim pod bránu svojí kočku, jen aby se mohlo zasmát nad tím, jak zděšeně utíká před psem. Možná v té době byla spíše po tátovi, který si ve svých snech přál syna, a proto mu nezbylo nic jiného, než aby se jejich drahá dcera potatila. Ale všechno má někde svůj konec a tak i potrhlý otec se musel smířit s tím, že se z jeho potrhlé dcery vyklube líbezná dívka, kterou si co nevidět vezme do pucu maminka. Soužití s věcmi v míru její hyperaktivní chování utlumilo natolik, že se podělo, bůh ví kam. Otce celkem mrzelo to, že je jeho holčička až tak klidná a někdy až moc tichá, přál by si jen jednou jí vidět, jak znovu podstrkuje kočku k sousedům. Přál by si vidět sousedův naštvaný obličej, ale on si netroufl dělat takové lumpárny sám. No, co b
y to bylo za rodiče, kdyby jí přeci jen v nějakých chvílích nedokázal přemluvit. Takže i přes přísný zákaz matky tropili lumpárny dál a dál. Matka věděla proč jí to zakázat, věděla, že se jednou její schopnosti projeví. Nebo aspoň část z nich. Netušila ani jak, ale nechala zmizet houpačku na větvi stromu, který majestátně stál na jejich zahradě. I ve svých 17 letech z toho byla strašlivě vyděšená. No a co neudělají její rodiče? Samou neschopností jí zavřou do sklepa. Ano, přesně tak. Do sklepa. Měla tam pití, jídlo, všechno co chtěla a to jen pod podmínkou, že nebude vycházet, dokud jí rodiče neřeknou. Tomu se říká výchova. Matka konkrétně přemýšlela nad tím jak to vysvětlit malé Odette a jejímu otci, který to vlastně celou tu dobu nevěděl.
Ten den ve sklepě se jí stal osudným. Večer byla bouřka jako každá jiná, v jejich okolí to bylo celkem časté. Nemohla usnout, hleděla na schody, které ozařoval svit blesků míhajících se po obloze. A pak to přišlo. Zahřmění, a blesk ozářil siluetu, která visela za provaz přímo za futra u schodů. Byl to děsivý pohled a co jako první malá Odette neudělala? No rozhodně nešla spát, začala neuvěřitelně pištět. Do sklepa vlítla matka, která naštěstí ještě neupadla do hlubokého spánku, naštěstí. Začala svojí holčičku konejšit, ale ona stále viděla siluetu té ženy, ženy tak podobné matce. Bála se, nejdříve si myslela, že je to právě její matka, ale pravda byla jiná. Později jí bylo vysvětleno, že to byl přelud její babičky, že zahlédla minulost. Což není tak časté a jistě v tom má prsty právě její babička, jistě jí chce něco sdělit. Odette se tak poprvé dozvěděla, že je čarodějka.
Vzhledem k tomu, co se odehrálo ve sklepě, tomu rychle uvěřila. Kupodivu.
To ale nebyl konec. Učila se jak své schopnosti udržet na uzdě, jak se neprozradit a mít klidný život. Měla přísně zakázáno používat magii, nesměla jí proti nikomu využít, jinak by z toho byl velký průšvih. No ale to není vše dámy a pánové! Od té osudné sklepní noci, kdy málem dospívající Odette dostala infarkt, zdají se jí sny. Sny, kde se objevuje její babička, už ne oběšená. Objevuje se v jakýchkoliv podobách, ať už je to člověk, zvíře, nebo dítě. Odette už moc dobře ví, že je to právě její babička. Vždy se jí snaží něco ukázat, něco jí říct, ale sen se zvrtne. Na zvíře přijde lovec a na nebohou ženu přijde vrah. Snaží se snad sdělit, že z tohoto světa odešla neprávem? Vždyť jí bylo vylíčeno, že se její babička z neznámých důvodů oběsila právě ve sklepě. Odette to nedokázala pochopit, nikomu se proto se svými sny nesvěřovala, ani matce. Ta už měla starostí kolem ne
zkušené čarodějky až moc, nechtěla jí přidělávat další.
Čas plynul a ona se krom sebekontroly učila žít na vlastní pěst. Sama za sebe. Sice nebydlela daleko od svých rodičů, ale opravdu se snažila. Navíc častokrát rodiče navštěvovala, byla až moc starostivá než aby je nechala v problémech. Vydělávala si a půjčovala jim peníze, když to bylo potřeba, ale oni se o sebe zvládli postarat. Navíc jim počínání jejich dcery dělalo vrásky, co když jí někdo v budoucnu bude chtít využít, vždyť chudák holka mezi lidmi nenalézá žádné rozdíly. Žádné zlo, všude samé dobro. To se jí jednoho dne přeci jen vymstilo. Vracela se později z konference, celkem daleko od místa, kde bylo její rodné město a současné bydliště. V tuhle dobu se však nepohybovala ulicemi sama. Zlodějové, feťáci, ba i vrahové. Tak se dali nazvat ostatní, ale ona? Viděla normální lidi. Bez rozdílu. Když jí však jeden chlápek namáčkl do uličky ke zdi, poznala, že tu něco nehraje. "Co chcet
e? Peníze… dám vám peníze, auto, zatancuju… Jen mě nechte." To a mnohem dalšího vycházelo z jejích úst. Nemohla proti němu použít své schopnosti, nedokázala mu ublížit, jako nikomu jinému. Nedokázala ho ani praštit, aby získala čas na útěk. Ne, prostě tam stála jako prkno a nechala se chtě nechtě osahávat. Možná by došlo k něčemu nepěknému, kdyby se neobjevil hrdina večera.
Neznámý muž, který bez jediných problémů toho úchyla zahnal pryč a zachránil tak Odette život i nějakou tu čest, kterou ještě měla. Ryan - tak se jmenoval onen zachránce, který se jí později stal blízkým přítelem. Kolikrát za ním chodila, když měla nějaký problém, on jediný věděl o jejích snech, ve kterých nedokázala pomoci vlastní babičce, jemu jedinému se později svěřila s tím co je zač pod jeho přísahou mlčení. Věřila mu. Ale jak už jednou bylo zmíněno, vše má svůj konec. Tak to i vypadalo, že je tu konec jednoho krásného přátelství, protože se Ryan rozhodl na své cestě pokračovat dál. Nezbylo jí nic než se neochotně rozloučit. Avšak to netrvalo dlouho, seznala, že je čas se taky posunout někam dál a to neznamenalo o další dvě ulice. Rozhodla se svého přítele najít za každou cenu, proto se vydala na dlouhou cestu po Jižní Americe, kde poznala ne jednoho člověka. Někteří jí pomohli a jiní? Nemá cenu zmiňovat. Každopádně i díky tomu co je zač teď stojí před městem Dark Town, kde by se údajně měl její hrdina nacházet. Není si stoprocentně jistá tím, jestli jí uvidí rád, jestli tu vůbec opravdu je, není si jistá ničím, snad jen tím, že dál už pokračovat nechce. A tak se důvěřivá mladá čarodějka dostala do města plného Démonů.

Vrozené schopnosti:
Astrální cestování
Magie - spíše ta přírodní

Speciální schopnosti:
Psychometrie - podle aury či energie dokáže zjistit a vyhledat majitele dané věci, která energetické vlny vysílá.
Iluze - dokáže vytvořit menší iluze. Toto však moc neovládá a tak se stane, že pokud chce iluzi udržet, či vytvořit nějakou vetší, skončí vyčerpaná či dokonce upadne do bezvědomí trvajícího i před dvě hodiny.
http://alexisknapp.net/photos/themes/premade4/images/sideimage.png
http://data3.whicdn.com/images/32968594/large.jpg
http://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/5b/6d/3b/5b6d3bd3be35a158746aee50127aa42e.jpg
http://www.barnorama.com/wp-content/images/2012/03/alexis-knapp/04-alexis-knapp.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama