Lydia Skye

15. března 2015 v 20:11 |  Spisy

Panenky, čajové dýchánky nebo růžovoučké šatičky. Tohle a mnohem více se jistě objevilo u mnoho malých holčiček, které se toužily tak moc stát princeznami. Avšak Lydia byla pravý opak těchto dívek. Mezi její středobod zájmu patřila především autíčka a veškeré součástky, které mohla rozebírat a znovu skládat k sobě. Možná jí poznamenalo to, že měla starší bratry, kteří jí věnovali mnoho pozornosti, nebo také to že se měla narodit v těle chlapce. Kdo ví.
Její povaha se však postupem času přeci jen změnila. Na první pohled je vidět, že je opravdová dáma. Ve většině případů se tak snaží i chovat, ale ti nejbližší vědí, že je to jenom jakási slupka. Vezměte si třeba bramboru, když oloupete slupku, odhalíte tu jedlou část brambory. Ačkoliv to není moc dobré přirovnání, Lydia je svým způsobem taky taková brambora, musíte se tedy zbavit té slupky, aby jste se dostali k jejímu vnitřnímu já. Bohužel to nejde tak jednoduše, protože u ní důvěra v některé lidi klesá až pod nulu. Jejím problémem je, že si na osoby, které potkává, udělá názor aniž by se s nimi pustila do řeči. V těchto případech je pak pro zmíněnou osobu oříšek, přesvědčit jí o opaku, nerada totiž přiznává svoji chybu. Tím se dostáváme k tomu, že u ní přetrvává tvrdohlavost. Její nejbližší jí někdy říkávali "horká hlava". Dokázala se opravdu hádat o všem, co ostatním přišlo zbytečné. A dokud nebyla potvrzena její pravda nepravda, hádka neustála.
Les, jezera, celkově příroda, to jsou místa, kde se objevuje nejčastěji. Za ta léta si na svět venku opravdu zvykla, proto tam tráví nejvíce času. Není však složité jí zahlédnout kdekoliv jinde, například v kavárně. Můžete si být jisti, že jí nepřehlédnete. Díky jejím vlasům si jí všimne opravdu každý. Bylo by troufalé napsat, že se na ní upoutá pozornost všech, ale rozhodně je to dívka, za kterou se člověk rád otočí.
Vraťme se zpět k jejímu chování. Nikdy se jí nejevilo jako problém se s někým pustit do řeči. Když tak učiní, snaží se chovat mile a vyrovnaně, v každé situaci se snaží zůstat klidná a zachovat se tak, jak se od dámy čeká, ale ne lžeme si, někdy se jí to prostě nepovede. To však nikdy nebyl problém, který jí trápil, protože již od malé holčičky jí nezajímaly problémy ostatních. Bratr si o ní myslel, že je zlá, protože mu sebrala oblíbené autíčko? Jeho problém, to autíčko mu už nevrátila. Co ukořistí, to je její. Samozřejmě tady navazujeme na to, že je mazaná a vychytralá, jak se o liškách traduje. Jistě, je tímto zvířetem jen z poloviny, ale přesto převzala něco málo z liščí povahy.
Jednoduše, celkově je Lydia velmi vyrovnané a klidné povahy. To však neznamená, že se vám nepodaří jí rozzlobit. Když už se taková situace objeví, snaží se všechen vztek ventilovat pryč. Někdy se jí to ale nepodaří a všec hen vztek vypění na povrch. V takové chvíli je lepší se jít před ní někam schovat. Protože bývá uzavřená, nevrlá a přimíchá se do toho i tvrdohlavost, takže je velmi složité si znovu získat její přízeň, nebo jí uklidnit.
Pokud jde o přízeň mužů, nedá se říct, že by zrovna dvakrát někoho chtěla. Sem tam dostane chuť na nějaký ten románek, ale zatím nenašla nikoho, kdo by stál o nějaký trvalý vztah, ona sama si nikdy nic takového nepředstavovala. Přítel, děti, rodina, jistě to musí být hezký pocit, ale Lydia< /span> se téhle představy děsí. Má přeci ještě dost času, ne? Takže pokud jde o tento případ, je spíše zdrženlivá.
Narodila se na území Severní Ameriky, byla třetím dítětem do rodiny Skyeů. Stejně jako její bratři dostala neobvyklé jméno, rodiče si v tom buď libovali, nebo chtěli mít svojí rodinu něčím originální. Na rozdíl od svých bratrů si na své jméno přiliž nezvykla, proto se nechala dlouhou dobu oslovovat svým příjmením. Noah, Luka a Lydia - tři nerozluční sourozenci, kteří spolu trávili až nezdravě moc času. Bylo to hlavně proto, že byl otec zaměstnaný jako námořník a doma nebyl třeba i rok a půl, ne-li déle. Proto tu pevnou ruku rodiny zastával nejstarší Noah, kterému bylo pouhých 17 let. Luka byl 10 let malý klučina, který se nejraději věnoval svojí 5leté sestřičce, tím se tedy dostáváme zpět k Lydie.
Dětství měla klidné, plné lásky její matky a starších bratrů. Největší radostí pro ní vždy byl návrat otce, jelikož bydleli na kraji lesa, neměli to k přístavu daleko. Noah či Luka jí vždy brávali právě až k př ístavu, kde se měl otec objevit. Vždy své malé holčičce něco přinesl a vyprávěl jí příhody z cest, kde se všude plavili. Lydia se do těchto příběhů dokázala živě přenést, představovala si jaké to musí být krásné, plavit se světem křížem krážem. Po čase začala snít o tom, jak se bude sama plavit stejně jako otec, avšak nebyl a jediná. I jejího nejstaršího bratra to k námořnictví táhlo, a jelikož je to pro muže přeci jen přirozenější, otec ho s sebou na plavby začal brávat. To se Lydie nelíbilo, otec o tom nechtěl ani slyšet. Žena na lodi? A ještě jeho dcera? Nikdy, jen ať zůstane doma a pomáhá v domácnosti, jak to má být.
Táhlo jí na 19 let, Luka se odstěhoval a založil si svou vlastní rodinu, jistě že mu to přála, ale cítila se osaměle. Luka byl pryč, otec a Noah byly pryč. Lydia si zbyla sama s matkou, s kterou si sice rozuměla, ale nebylo to to samé jako její drazí bratři. Byl štěstím bez sebe, když se měl otec a Noah ze své poslední cesty vrátit. Čekala jako vždy na stejném místě, ale tentokrát to bylo jiné, vrátil se jen Noah. Lydia si prvně myslela, že otcova loď ještě připluje, ale bratr jí oznámil , že se jejich posádka ztratila. Lydia tomu nemohla uvěřit, věděla, že se může něco podobného stát, ale otec byl zkušený námořník a prostě, nechápala to. Ovšem matku to zdrtilo víc, jak samotnou Lydiu nebo snad Noaha. Lydia si stále d&aa cute;vala naděje, že se otec najde, že se najdou nějaké souřadnice, kde se nachází jejich loď. Poslouchala rádio, rozhlas, ale nic, žádná zmínka o jeho lodi.
Po půl roce se Noah znovu chystal na plavbu, tentokrát to ale Lydia nechtěla nechat jenom tak, dlouho ho přemlouvala, jestli může sním, opravdu dlouho . Noah nakonec své sestřičce podlehl a vzal jí taky. Lydia nechtěla nechávat matku samotnou, ale chtěla si splnit sen a zároveň vidět to, co viděl otec, to, o čem vždy vyprávěl. Ty tajemna a nekonečna. Prvních pár dní na lodi pro ní bylo opravdu strašných, nebyla zvyklá na podmínky a proto se jí dělalo často nevolno, navíc polovina posádky nebyla dvakrát příjemná. Nikdo by nebyl příjmný, kdyby se mu do prááce pletla nějaká holka, že? Naštěstí byla Lydia učenlivé děvče, šlo jen o to, aby se jí ujal někdo ochotný a obětavý.
Plavba trvala půl roku, byl to ten nejlepší půl rok, který zažila. Opravdu viděla úžasné věci, ač jen na chvíli, ale strašně si to zamilovala. Zvykla si na život námořníka, i když se za něj sama nepovažovala. Rozhodla se tedy, že bude v plavbách s b ratrem pokračovat, proto doma moc dlouho nesetrvala. Měla ale veliké štěstí, že byla doma při své první proměně. Hne druhý den, co spala ve svém starém pokoji jí cosi vzbudilo, po chvíli místo ní byla v pokoji vystrašená a velice energická liška. Vyběhla z domu a zmateně pobíhala po lese, vůbec se jí nelíbilo co se stalo, nechápala to, stejně jako nechápala spoustu věcí. Postupem času však zjistila, že se to dá ovládat, a proto si raději tuto věc nechala pro sebe, ačkoliv nevěděla, že v tom není sama z rodiny.
Čas plynul a ona trávila víc času na moři, než na pevnině. Nechala si udělat i tetování malé kotvy, které pro ni znamenalo, že vždy najde někde domov. Ať na pevnině nebo na moři, vždy bude moci někde zakotvit. Do své role na lodi se tak vžila, že po dlouhé době začala jezdit s vlastní posádkou, která jí vzala mezi své. Přestože byla na moři dlouhou dobu, chyběla jí pevnina. Bohužel se dozvěděla nemilou věc, její posádka plula do Jižní Ameriky a zpět u neměla v plánu se vrátit. Nezbylo jí tedy nic, než se vylodit v Jižní Americe a nadobro se vzdát života na vod ě. Dlouhou dobu pro sebe hledala místo, nebyla přeci obyčejný člověk. Hledala prostředí, kde by se cítila příjemně, ba dokonce by se tam našel někdo, kdo je taky něčím zvláštní. Po půl roce hledání našla Dark Town, který se jí nejdřív vůbec nezamlouval, ale později se rozhodla, že tomu dá šanci.
Jako každý jiný zastánce své rasy se dokáže proměnit ve zvíře, konkrétně v lišku. Proměna ve zvíře navazuje na to, že má ostřejší smysly než obyčejný člověk. Kromě těchto vrozených schopností ovládá také schopnost dobíjení energie, pomocí slunečního záření. Tato schopnost je velice užitečná, protože i obyčejná přeměna jí nějakou tu energii stojí. Získala také vedleší schopnost ovládání kovů, avšak tuto schopnost nemá plně pod kontrolou a neovládá jí tak jak by měla, proto jí moc nevyužívá.
Ebba Zingmark
Tetování:
Přeměna:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama