Riëlle

18. října 2014 v 15:28 |  Spisy

Riëlle je zvláštní osobnost. Takřka ještě dítě, které zdaleka neobjevilo svět. Spíše se před ním vždy schovávala, utíkala, bála se. Kde kdo by ji popsal jako naprostého sraba, protože život na souši je pro ni jedna velká neznámá a když už se odhodlala k tomu vykročit na pevnou zem? Vždy jí nakonec její rozhodnutí něco změnilo. Cokoliv, ať už to byla zachycená želva v sítích či hlasitý smích opilců na břehu. I tak ale nedokázala přestat obdivovat lidstvo samotné. Jejich schopnost chodit po svých, vykračovat si, skákat, běhat. Sama si myslí, že něco takového nedokáže, ač by kdykoliv mohla vyjít z vody ven a vyzkoušet si to na vlastní kůži. Ale strach jí nedovolí. Strach a respekt z neznáma.
Je velmi plachá a lecčeho se lekne. Ať už je to hlasitý zvuk, prudký pohyb nebo cokoliv neznámého, okamžitě se ke všemu otáčí zády nebo si schovává oči za drobné štíhlé ručky a na svět kouká skrz prsty. Vážně skrz prsty, když si ji prohlédnete v jejím lekavém vzhledu, můžete si povšimnout dvou velkých hnědozelených pomrkávajících kukadel. Na rozdíl od jiných mořských panen, Riëlliny oči nikdy neměly barvu vody, chaluh nebo snad perleťový odstín rybích šupin. Ne, byly zelenohnědé, celkem zvláštní na mořskou vílu, ale staly se i horší věci. Ona? Ona si nestěžuje. Tak nějak ani neví, zda je krásná nebo ne. Nikdy se o svůj vzhled nezajímala, protože před lidmi se schovávala.
Stejně jak je plachá - což je hodně - tak je i důvěřivá - což je taky hodně. Je snadné si získat její důvěru, když se ukážete jako ochránce, který ji nechce škodit. Zlé úmysly nechme stranou, ty nikdy neprokoukne. Neví, co je lež, nezná tento pojem. Stejně jako úskočnost, zradu, lásku nebo i přátelství. Vše je pro ni nové, ale snadno do všeho spadne. Ať je to pobláznění do nějakého kluka - kterého zatím pořádně ani nepotkala, okouzlení magií a jinými bytostmi - to samé v bleděmodrém. Většina věcí je pro ni nová - rovná se nebezpečná. Vše zná maximálně tak z obrázků, u tvorů ani neví, jak je označit. Cokoliv, co nežije ve vodě, je pro ni velkou záhadou a tudíž se nikdo nesmí divit, když mu drobná zrzka přistane na zádech s vytřeštěnýma očima, kterými zírá… na kanalizaci.
Je to též milující človíček. Nikdy neodmítne pomoc, všem ji dobrovolně nabídne a byla by ochotná se nechat stáhnout z kůže, kdyby to ostatním pomohlo. Ačkoliv strach z bolesti je tu také. Nikdy ji nepoznala, jen ví, že je to velmi nepříjemné a pokud se s ní setká, nejspíše se rozpláče. Je také přehnaně citlivá na všechno kolem sebe, snadno ji dojme Disneyovka nebo jakýkoliv romantický film. Samozřejmě až poté, co se dokonale seznámí s televizorem a jeho ovládání. A až po tom, co vyleze z hromady polštářů, jak jinak. Přátele nikdy nezradí. Ne dobrovolně, může se stát, že ve své touze pomoci naopak šlápne vedle a nadělá si spíše problémy a ostatní na ni můžou zanevřít.
Stejně tak jako je na souši plachá, není ani dravou rybou ve vodním světě. Nezabíjí, nežene se po kořisti. Naopak se ze všech sil snaží oddálit jakýkoliv boj o smrtelníka a raději ho zachrání, než aby ho snědla. To rozhodně nepatří mezi její zájmy. Naopak zde by se našlo čtení. Tedy poté, co jí někdo naučí číst. A též zpěv, který k mořským pannám patří. Ráda sedává na útesech a pozoruje západ slunce nebo sleduje lidská města a přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby se odvážila vyjít na souš a vyzkoušet si život na vlastní kůži.
Svým způsobem je to ale zvláštní osoba, lehce potřeštěná, nakonec vlastně nadšenec do všeho, co se jí dostane pod ruku. Ať je to fotoaparát, štětec nebo kartáček na zuby. Ze všeho je nadšená a její veselí dokáže být velmi nakažlivé, až je lehčí o ní mluvit jako o bláznovi.

Je těžké vyprávět o životě, když je čas pro jednoho naprosto relevantní pojem. Nechápe ho, nevnímá. Pro Riëlle byl čas něco, co měřila smrt na moři. Ztroskotání lodí, kdy narazily o útesy a vlny vyplavily na břeh mrtvoly námořníků. Tak jedině znala čas. Stejně jako jiní členové podmořského lidu, i ona pozorovala život pouze takto. Nepamatovala si, kdy se narodila, nikdy své narozeniny neslavila. Jediný časový úsek, kdy dle slov svého otce byla "dospělá" byla v době, kdy mohla poprvé uzřít život nad hladinou. Předtím? Nikdy nesměla nahlédnout nahoru, vždy se zdržovala u dna a učila se.
Přes svůj věk je ale stále mladou dívčinou nepoznamenanou životem na souši a lidskými vlastnostmi, které přinášejí utrpení, strach, bolest. Nezná ani pořádně emoce a byla by překvapená svými reakcemi. Na to však bylo ještě dost času. Od té doby, co směla na hladinu, zde trávila podstatnou část večerů. Sledovala západy slunce, lodě, které křižovaly se svým nákladem do vzdálených zemí. Sledovala i boje, před kterými nakonec ale vždy utekla a schovala se hluboko do jeskyní, aby neslyšela rezonanci dělostřelectva, které se snažilo potopit protivníka. Přesto však… byla lidmi fascinovaná.
Stávalo se tak, že si odnášela jejich poklady, které do vod proudily jeden po druhém. Knihy, které se promočily a písmo bylo nečitelné. Spousty zlatých klenotů, jejichž odstínem se leskla i Riëllina ploutev. Šaty, které neměla šanci obléknout. A čím víc pokladů proudilo do jejich království, tím více byla Riëlle zvědavá a toužila poznat život nahoře. A to se jí povedlo, Každá mořská panna, která není následníkem svých rodičů, jednou opustí svůj domov a vydá se na cestu. I Riëlle to potkalo. Putovala, užívala si svobodu. Riskovala pohled na souš, ale nikdy se neodvážila připlout blíže než k útesům. Často tak sledovala muže a ženy, kteří chodili, užívali si možnosti chůze, jejích rozličných způsobů.
Až nakonec… neodolala ani ona. Připlula do jedněch vzdálených končin v Jižní Americe. Do městečka známé jako Dark Town, o kterém v životě neslyšela. Zeměpis vážně nebyl její silná stránka. A co se stalo? Po dlouhém váhání se vyhoupla na souš a poprvé spatřila své nohy. Ty nohy, které jedna po druhé, krůček po krůčku konečně pocítily svobodu země jako takové.

Riëlle je příkladnou vodní vílou. Vodu dokáže ovládat sice ne na extra vysoké úrovni, ale té střední. I to však stačí. Dokáže vyvolat vlnu nebo rozbouřit moře, ale toto je možné jen po určitou, vesměs krátkou dobu. Ovšem, aby to bylo méně vyčerpávající, je lepší, pokud se bude zdržovat ve vodě ona samotná.
Stejně jako si rozumí s vodou, dokáže porozumět vodní zvěři. Ať už patří k mořskému světu či jen do uměle stvořeného rybníka, cítí jejich emoce, ovšem jen ty základní. Radost, strach, dokonce i hlad. Nerozumí jejich myšlenkám, pouze se orientuje na jejich emoční vlně a dokáže se do nich vcítit a díky tomu i nalézt raněné jedince a pomoct jim.
Co špatně snáší je bolest. Nikdy ji nepocítila a o to hůř na ni reaguje, když jí někdo fyzicky ublíží. Často se tedy může stát, že vyvádí víc, než by bylo vhodné, ať už se jedná o pláč, vystrašené kňourání nebo bolest v očích. Její regenerace je velmi pomalá a musí odpočívat v čistém přírodním prostředí, aby se zotavila. I tak to dost dlouhou dobu trvá, než se dá do kupy, jedná-li se o vážnější zranění. Sama může ostatní vcelku snadno vyléčit. S magií vody dokáže prakticky zázraky a rány se pod dotekem vody a její ručky okamžitě zacelují. To si ale na ní vybírá krutou daň, kdy sama slábne a zčásti se na ni přenesou zranění dotyčného, kterého léčila. Přesně na ní funguje klasické "oko za oko" bez pomsty.
Na souši nemůže žít věčně, čím déle je na ní, tím více se stává zranitelnější. Snadno upadne, zamotá se do vlastních nohou, zraní se a čím déle je bez vody, tím jsou zranění, ač můžou být opravdu minimální, pro ni vážná. Stačí se třeba o něco lehce uhodit a během chvíle jí naskáče tmavě fialová modřina o velikosti pomeranče. Z malého ťuknutí. Též se jí brzy motá hlava a tak je nutné, aby se zdržovala poblíž vody, kdy tyto příznaky mizí.
Stejně jako na souši je slabá, tak ve vodě dokáže být velmi pozoruhodná. Nepotřebuje pod vodou dýchat a na nějaký čas může tohoto problému zbavit i svou lidskou společnost. Jen pouze na pár hodin, omezený čas, nemůže tedy s ní být pod vodou věčně. Po nějaké době se musí vrátit zpět na vzduch, aby pobral kyslík. Nelze to dělat opakovaně, ale jednou za čas.
Co je však ale velkým problémem? Stačí trocha vody, kdy se Riëlle namočí a neštěstí je na světe. Na kůži se jí okamžitě začnou objevovat šupiny v odstínu zlata, které přechází do lehce narůžovělého odstínu. Platí to především o nohách, bocích, části zad a ňadrech. Ať už déšť nebo vylitá sklenička s čistou vodou. Je-li to namíchaný nápoj nebo alkohol, nepřemění se, ale pěkně to štípe a pálí. Nikdy se nepřemění celá, to by musela spadnout do vody nebo zůstat na dešti, jinak se její kůže mění pouze po částech, kam dopadla voda.

Karen Gillan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama