Jacken Ivory

19. září 2014 v 18:19 |  Spisy

Jake, nebo jiná modifikace jeho jména, je sympatický "mladý" muž. I když má rád své soukromí je to pořád z malé části člověk a proto potřebuje společnost. Jeho nálada hodně závisí na situaci, za život se naučil, jak zacházet se svým životem, ale také jak se zachovat a co říct v jaké situaci. Jediný okamžik, kdy je opravdu sám sebou je, když je obklopen svými přáteli, kterým věří. Není těžké si získat jeho důvěru, na poprvé, pokud ho jednou zklamete znovu vám bude věřit už jen těžko. Dá se říct, že za svůj život toho viděl už tolik, že ho nemá co moc překvapit. Nedělá mu problém cokoliv říct, pokud si myslí, že je to správné byť obecně, nebo pro ty na kom mu záleží. Ty nebezpečné informace dusí někde v hluboko v sobě. Raději tají pravdu a vyhýbá se tématům než aby lhal. A věřit se mu taky poměrně dá. Většinu času se snaží být veselý, ale jednou za nějakou dobu se prostě najde čas kdy se psychicky cítí slabý. Dal by se označit, jako chytrý má za sebou několik škol i učitelskou praxi, rád čte a taky sleduje seriály.
Dá na své instinkty, jak ve svém koníčku tak při lovu. Když už si myslel, že všechno zklamalo našel svůj smysl života v historii, free runningu smíchaném s parkourem a moderní technologií, poněkud nezvyklá kombinace, ale je to tak. Historii prožil a ovlivnil ji, vždycky byla jeho součástí a on se jí pomocí své profese snaží předávat dál. Free running se stal jeho záchranou, vždy se jím dokázal odreagovat, když nemyslel na nic, jen na cestu před sebou. Navíc ho to slušně udržuje v kondici. Miluje výhled z paneláků nad nočním městem, kdy si prostě vyleze na střechu sedne si na kraj a spustí nohy na ulici pod sebou, případně se po střechách přemístí někam jinam. S tím je spojený adrenalin. Vždy se při tom dostává do stavu kdy nic nevnímá, ani bolest ani strach. Něco podobného jako když loví, jen je to neškodné. S moderní technikou v posledních letech strávil spoustu let, aby se s ní nějak sžil. A docela to i zvládl. S počítačem si rozumí a se smartphonem zrovna tak. Často ho najdete probíhat se sluchátky v uších, nebo se jen procházet po ulicích.
Ne nadarmo je jeho nejoblíbenější denní dobou noc. Prázdné město, kde si může jen tak pobíhat a nebýt pro srandu studentům. Rád posedí nad sklenkou něčeho dobrého v baru, nebo se jen tak projede na motorce - ty mu přirostli k srdci mnohem víc než auta.
Nakonec jeho osobnost uzavírá jeho ghůlská stránka. Ta co touží po mase. Vždy když je možnost snaží se sehnat si něco na černém trhu, ale už zjistil, že hladovět nemá cenu, protože pak se neovládá. Raději si proto dopřává pravidelné dávky, které se naučil mistrně podávat. Vařit se naučil opravdu dobře, občas zve přátele na večeři. Ale nikdy nikomu neprozradil, odkud bere ingredience. Už má své zásady. Objeti si pečlivě vybírá, většinou neublíží někomu neškodnému, nebo 100% zdravému. Jiný případ už ovšem je pokud si ho někdo znepřátelí. Utrpení mu nevadí, bolest patří k jeho životu a on ji přijímá, ba si ji dokonce i užívá. Je přeborník v zacházením s noži, ty používá i pokud jde o lov. A díky smým anatomickým znalostem je zabít člověka poměrně hračka.
Psal se rok 1755, když Jake poprvé spatřil světlo světa. Narodil se v Londýně, kde tou dobou vládl Jiří II. Z té doby si toho příliš nepamatuje, přeci jen to bylo před půl třetím stoletím, co tam žil. Když roku 1760 usedá na britský trůn Jiří III., který následně o tři roky později vítězí v sedmileté válce proti Francii, dostává Jakeův život nový rozměr.
Hlásí se a následně vystuduje vojenskou školu, ze které odejde jako britský důstojník. V monarchii je tou dobou klid, avšak na západě ve 13 koloniích je situace naprosto jiná. V roce 1775 započne válka o Americkou nezávislost a přesně v této době se jakožto mladý dvacetiletý britský důstojník zapojuje do bojů. Po boku lorda Cornwallise bojoval v roce 1781 u Yorktownu, kde padl do zajetí vojáků vedených generálem Washingtonem. A přesně tehdy začalo nejbolestivější období jeho života, na které jen tak nezapomene, naopak často ho má před očima.
Přestože se tradovalo, že Washingtonovi muži se zajatci zachází ve vší počestnosti, Jake byl výjimkou. Jakožto vysoce postavený byl vystaven několika stádiím mučení, která v celkovém součtu nemohl přežít. I přes to, že byl na pokraji smrti, neřekl jim ani slovo o rudokabátnících vyloděných v Americe, ani o impériu. Když už cítil, že konec je blízko a on odejde na jiné, snad i lepší místo, rozrazí se dveře. Z pod přivřených víček poprvé v životě spatřil generála Washingtona.
Dále si již nic nepamatuje. Snad jen tmu. Pokud tedy zemřel, následně se totiž probudil v měkké posteli a když se zběžně prohlédl a nenašel jediný šrám, dokonce ani čerstvou krev na oblečení, myslel si, že to byl pouze sen. Což se následně vyvrátilo, když na jeho dveře zabuší čísi ruka a následně dovnitř vstoupí muž v modrém kabátu. Chvíli mu trvá, než si vzpomene, že ho již jednou viděl. Představil se mu jako George Washington.
Vysvětlil mu důvody bojů o nezávislost a také to, proč se nemůže jen tak vrátit do rodné Británie. Stal se totiž ghúlem a jakožto jiná rasa, by měl začít nanovo. Omluvil se za to čím prošel a ubezpečil ho, že viníci už byli potrestání, což se mu následně potvrdilo, když je spatřil houpat se na stromech. Neřekl mu proč se zrovna z něj stal ghůl a nikdy na tuto otázku nedostal odpověď. Za to ho seznámil s tím, jak by teď měl žít a co potřebuje k přežití. Nechápal to, vzpíral se tomu tvrzení a odmítal byť jen myšlenku na to, že už to je někdo jiný. A ještě hůř nesl zprávu, že se do rodné Británie jen tak nevrátí, pokud vůbec.
Jakeovi trvalo nějakou dobu, než se smířil s tím, že už není člověk. Během té doby však pochopil hodnoty revolucionářů a jeho kabát se změnil z prvotní rudé barvy na modrou. Znovu se zapojil do bojů, avšak tentokrát bojoval na druhé straně a přispěl tak k nezávislosti USA dosažené roku 1783 Pařížskou mírovou dohodou. Tehdy si změnil jméno právě na Jackena Ivoryho a stal se z něj jiný "člověk".
Jenže změna jména byla ta lehká část. Prvních několik desetiletí se pro něj stalo peklem. Jedl normální jídlo, ale syrovému masu se zásadně vyhýbal a tak ta ghůlská stránka v něm strádala. A když už hlad dosáhl neúnosné míry, stala se z něj doslova stvůra, která bezmyšlenkovitě zabíjela. V kolem roku 1885 se vrazí zpět do svého rodného Londýna. Tři roky marně doufal, že se se svou podstatou naučí nějak žít. Ale realita byla naprosto odlišná. Od konce roku 1887 začala série jeho deseti vražd. Tehdy se vlastně vůbec neovládal, šlo mu jen o krev maso a utrpení těch deseti nešťastnic. Ano byly to jen ženy - prostitutky, ten nejsnadnější terč, co mohl najít. Všech deset těl rozdrásal k nepoznání. S některými si užil a některé mu posloužily jen jako ukojení hladu. Vždycky se mu povedlo utéct, byť to třeba bylo jen o chlup, ale nikdy ho nikdo nedopadl, ani neměl jak. Na stopy si dával pozor.
Jednoho dne však nastal zlom. Tehdy v noci procitl u rozpáraného těla ženy, v ruce držel krví potřísněný nůž a všude byla cítit krev. A převážně na jeho jazyku. S nevěřícným výrazem utekl, ale když stál tu samou noc pod sprchou a smýval ze sebe krev, rozhodl se, že se s tím naučí žít. Tehdy už nadobro opustil Londýn. Napsal dopis vrchnímu vyšetřovali ke se ke všemu přiznal, ale aby si nemusel znovu měnit jméno podepsal se jen jako Jack. Jack Rozparovač. Nemohl už dopustit, aby se tohle opakovalo vždy, když ho posedne touha po syrovém mase.
A tak se také stalo. Jake postupně přicházel na to, že může syrové maso zařadit bez problému do svého jídelníčku a nemusí ani zabíjet. Začal tedy kupovat čerstvě poražená zvířata u řezníků a zkoušel, jak lze nejlépe syrové maso sníst, stále však jeho apetitu nejvíce lahodilo to lidské. Brzy pochopil, že jeho žaludek stráví bez problémů i velké množství. A čím více si připouštěl, že je to pro něj normální, tím více mu chutnalo. Společně s tím objevil a postupně zdokonaloval své schopnosti a také dbal na svou kondičku. Občas totiž zatoužil po lidském mase a ne vždy bylo na černém trhu k sehnání.
Neslo to sebou ale jedno negativum. Začal se stranit lidí a brzy se odstěhoval do lesů, kde žil a strávil několik desetiletí. Ven se odvážil až po padesáti letech, kdy už tu samotu nedokázal vydržet. A při zjištění, že nestárne, nebo alespoň velmi pomalu se rozhodl studovat historii, za roky vystudoval spoustu škol a jednou z nich byla i medicína, jen proto aby se lépe vyznal v lidské anatomii. Svou pravou identitu však skrýval. Nikdo neměl tušení, že jeho barvité líčení historie a má základ v jeho vzpomínkách na doby minulé a že spoustu věcí zažil. Povedlo se mu vystudovat hned několik škol a tím se vrátit do společnosti, ačkoliv nikdy to nebylo stejné, jako kdysi. A také našel konečně smysl života. Postupně se seznamoval s technikou a osvojoval si ji. Začal vyučovat historii a mimo to se skrytě věnoval zlepšování svých fyzických schopností. Hledal něco, kde by se mohl vyřádit a zpevnit své tělo. Tohle mu nabídl free running a parkour, kterému se od té doby začal věnovat.
Konečně žil takový život, jaký si přál. Ovšem vše krásné má někde trhlinu. A tou jeho byla jedna dívka, která mu ovlivnila život a získala si jeho srdce. Jake přemýšlel, jak by jí o sobě řekl pravdu, ale ať vymyslel cokoliv, pokaždé došel k závěru, že by to nepřijala nebo hůř, s křikem utekla a ještě před tím mu vytkla, že je to zrůda. On jí možná byl, ale slyšet to od někoho, koho milujete, bolí. Proto se rozhodl ji raději zlomit srdce, než aby se rozešli ve zlém a ona měla hrůzu v očích. Opustil ji a odstěhoval se do městečka Dark Town, o kterém už několikrát slyšel.
Jake nemá nijakou super silnou schopnost. Disponuje spíše nadáním. Jeho schopnost je z pohledu obrané nebo útočné naprosto k ničemu, ale on je za ni rád. Sice je těžké ji ovládat, ale to se asi jen tak nezmění. Jake se dokáže vrátit do minulosti, ale pouze v mysli. Takže s vámi může normálně konverzovat nad sklenkou whiskey a najednou zmlkne, zamží se mu pohled a ustrne. Někdy se prostě někde zjeví, ale někdy se mu povede podívat kam chce on. Ať už je to pouze předešlý den, nebo několik tisíciletí zpět. Má tu schopnost rád, protože historie ho baví.
Mezi jeho nadání patří paměť právě na události z dob minulých. Ale týká se to tak padesáti let a dál, protože kolikrát si nepamatuje, že včera někomu něco slíbil. Také rychle běhá a má poměrně velkou sílu a jen tak se neunaví. A také má imunitu vůči magii. Není to tak dávno, co zjistil, že na něm nepůsobí schopnosti jiných v plné míře, ale jen částečně. Takže třeba telepat mu čte myšlenky jako kdyby koukal na velmi zrnitý obraz.
http://reelmovienation.com/wp-content/uploads/2012/10/Jim+Sturgess.png
http://images.fanpop.com/images/image_uploads/Jim-Sturgess-jim-sturgess-748640_296_400.jpg
http://images2.fanpop.com/images/photos/6200000/jim-sturgess-jim-sturgess-6207821-483-600.jpg
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama