William Ayers

20. července 2014 v 1:19 |  Spisy
Nick: Valtteri I Věk: Asi 1000 let I Práce: Víceprezident mez. banky

Za každé situace se snaží udržet si chladnou hlavu a uvažovat pokud možno rozumně. Než se do něčeho pustí, vše si napřed do podrobností naplánuje, aby nedošlo k žádnému omylu či kolizi. Typická je pro něj taktéž vysoká obezřetnost, nevrhne se do něčeho hned po hlavě.. Není příliš bojovný typ, spíše se snaží potyčkám vyhnout či je nějak rozumně vymluvit. Má rád alkohol a ženy. Nebo každé zvlášť. A taky cigarety, které ho dokáží uklidnit a odvést k jiným myšlenkám, když to potřebuje.
Miluje společnost něžného pohlaví snad ještě víc než sám sebe. Což neznamená, že je z něj okamžitě narcis, to vůbec ne. Díky vrozenému charizmatu má zajištěný prakticky neustálý úspěch. Má jisté osobní kouzlo, které působí zaručeně. Je takový chodící magnet na ženy. A to mu dělá, jak jinak, neuvěřitelnou radost. Myslí si o sobě, že je nejlepší, to ano. Vždyť má v podstatě i pravdu, no ne? Nadšení pro trvalý vztah byste však u něj hledali jen marně. Na to si je sám sebou příliš jistý a nechce se vázat. Proč by to také měl dělat, když si může jen užívat bez toho, aniž by musel řešit otázky zamilovanosti? Ne, něco takového u něj nehrozí.
Musí mít vždy to nejlepší, nespokojí se s prachobyčejnými věcmi. Ať už se to týká oblečení, alkoholu, techniky..vše musí mít ve špičkové kvalitě. Což se odráží i na ceně, ale to ho až tak nezajímá. Protože díky svému zaměstnání a dlouholetým úsporám má našetřeno více než by kdo řekl. A umí to dávat patřičně najevo. K obyčejným lidem i jiným bytostem se dokáže chovat velmi nevybíravým způsobem, jednoduše je považuje rovnou za něco méně. Protože peníze jsou u něj na prvním místě, kolem nich se vše točí a nikdy tomu nebude jinak. Nemá rád povrchní lidi, i když sám je takový a nikdy jiný nebyl. Možná je to z toho důvodu, že se s podobnými typy jednoduše nesnese.
V některých situacích se může zdát apatický, ale jedná se o klam. Vnitřně vše prožívá dosti silně. Své emoce však dokáže udržet na uzdě a příliš je neprojevuje, nemá to zapotřebí. Když mu někdo ublíží, pamatuje si to ještě hodně dlouho. Nemá rád rychlé změny, raději ke všemu přistupuje s rozmyslem a potřebnou dávkou soustředění. Pokud nemusí, do ničeho se příliš nežene, což se nevztahuje na jeho práci, kterou doslova miluje. Jelikož už stejné místo zastupuje delší dobu, může si dovolit práci z domova. Občasným cestám do zahraničí se však vyhnout nedá, což je pochopitelné.
Mezi jeho nezpochybnitelné přednosti patří fakt, že je vynikající herec. Prakticky vše, co řekne, mu druzí uvěří. Nemusel to ani příliš trénovat, podobné vytáčky mu jdou samy od sebe již od raného dětství. Již jako malý dokázal obelhat své vlastní rodiče, kteří nikdy na pravdu nepřišli. Pokaždé dostal vše, co chtěl. Buďto dobrovolně, nebo si to vynutil. Nebyl však oním vztekajícím se dítětem, ne, on měl své vlastní metody a techniky. Není příliš nadšený, pokud se musí pro nějakou věc rozhodnout okamžitě, jen tak z fleku. Přátelé..tak těch moc neměl. Alespoň ne těch opravdových. Když už by se však poštěstilo a někdo se vetřel do jeho přízně natolik, že by se mohl nazývat přítelem, pak by ve Willovi nalez neskrývanou podporu prakticky ve všem, co by se rozhodl podniknout. William, i když na to nevypadá, totiž dokáže pomoci v případech nouze. Jak již ale bylo řečeno, jen málokdy se stane, že je někdo jeho přítelem. Spíše se o svých známých snaží zjistit co nejvíce, získat potřebné informace, které později bude moci použit proti jim samotným nebo proti komukoliv jinému.
Výhodou taktéž je, že je těžké ho rozčílit či jinak vyvést z rovnováhy. Je zastáncem toho názoru, že každý potřebuje určitý čas, kdy může být pouze sám a věnovat se vlastní činnosti či jen tak v klidu přemýšlet. Co však skutečně rád nemá je tanec. Ne, že by ho přímo nesnášel nebo neovládal základy, jednoduše necítí potřebu tančit. Proto ho na něco podobného nikdy neuženete, ani kdybyste se třeba stavěli na hlavu. Další věcí, kterou příliš nemusí, je umění celkově. Ať už se jedná o sochařství, malířství či hudbu, nic z toho mu nic neříká. Nezná prakticky žádné skladatele, malíře..jednoduše nic. Možná kdysi o komsi četl, ale je to pravděpodobně již tak dávno, že to stejně stihl zapomenout. Není ten typ, který by byl na podobné věci vysazený a tudíž ani necítí potřebu si něco takového pamatovat. Když to vlastně ani nepotřebuje.
Již dlouho tomu jest, co přišel na svět, přesný datum neví ani on sám. Vyrůstal spolu s rodiči v malém obydlí, kterých bylo na vesnici, kde žili, jen poskrovnu. Většina obyvatel byla staršího věku a dětí měli málo. I tak se dokázal vcelku dobře adaptovat natolik, aby nevyvolával žádné velké problémy. Od brzkého věku, hned, jakmile to bylo možné, pomáhal otci na poli, které se nacházelo kus za vesnicí a kteréžto měli ve vlastnictví bohatějš pánové. Práce to byla náročná, bezpochyby, ale naštěstí jí nebylo tolik, aby to společnými silami nezvládali. Každý den byl prakticky stejný jako ten předchozí. Do školy Will nechodil, jelikož na to neměli potřebné peníze. Místo toho se nechával dosti ledabyle vzdělávat ve volných chvílích od své matky. Dny ubíhaly a William stárnul až do onoho dne, kdy se vše změnilo. Bylo mu něco málo přes devatenáct let, když nadešla ona noc. Jendoho dne večer, když se vracel z pole, namísto obvyklé trasy zvolil tu delší. Ale to neměl dělat. Ve tmě, která okolo panovala se totiž snadno ztratil z blízkosti stavení. Zkoušel najít cestu sám, ale nebylo to k ničemu. Unavený ve tmě, odkudsi z dáli, spatřil pár tmavých očí, nepochybně zvířete. Než si stihl uvědomit, že se nejedná o klam, bylo zvíře u něj. Jak jen mohl soudit, jednalo se nejspíše o vlka. Události následujících minut jsou zamlžené v bolesti, tak hrozné, že si ji sám nedokázal představit. Probral se až další den ráno. Zmatený byl nucen dopravit se domů. Jak se ukázalo, nebylo tozase příliš daleko. Po bližším prozkoumání horní končetiny seznal, že na něj ono zvíře zaútočilo. Mohl snad jen doufat, že se rána nezhorší, jelikož nejbližší někdo, kdo by si věděl rady byl příliš daleko. O dalších několik dní později, v noc úplňku cítil, že se s ním děje něco nezvyklého. Musel utéct pryč, aby na sebe neupoutal přílišnou pozornost a zároveň tak neohrozil své blízké, které měl rád. Doběhl až do nedalekého lesa, který se rozprostíral na jediném kopsi v celém širém okolí, kde se poprvé proměnil, v bolestech, na vlkodlaka. O něčem podobném nikdy ani neslyšel, natož aby se s něčím podobným setkal. Vlk, který ho pokousal si ho ještě tu noc našel a zůstal s ním do dalšího dne. Postupně mu začal předávat své vlastní zkušenosti, které stihl nasbírat. Zároveň si ho zavázal mlčenlivostí, že jejich tajemství nikomu neprozradí. Nemohl se svěřit dokonce ani rodičům. Trvalo několik měsíců, ba dokonce i roků, než se naučil žít se svou novou podobou, avšak stále ji nedokázal dokonale ovládat. Jednoho dne, snad osud tomu chtěl, se stalo něco, s čím rozhodně nepočítal. Will se proti své vůli rozčílil a přímo v přítomnosti rodičů se proměnil. Nechtěl jim ublížit, ale jelikož samotný vlk nad ní přebral kontrolu, matku i otce pokousal. Bez toho, aniž by se zdržoval, utekl z domu a nikdy více se nevrátil. Od svého rodiště se vydal pryč, aby tak zpřetrhal veškeré vazby. Po celá staletí porůznu měnil svá působiště, všude se snažil nějak aklimatizovat a především přežít. Nemohl se zdržet příliš dlouho, jelikož by na sebe mohl upoutat příliš velkou pozornost, což bylo to poslendí, co chtěl. Jednou z posledních zastávek se stala Amerika, konkrétně ta severní. Doputoval do New Yorku, kde se přes veškeré nevýhody naučil dobře žít. Vždy, když bylo potřeba se uzavřel do míst, o kterých věděl, že jsou bezpečná. Ve městě také započal se svou kariérou a dělal co jen mohl pro to, aby se dostal co nejvýš. Což se mu také povedlo. O několik let později mu bylo oznámeno, že pro další osobní rozvoj se musí přestěhovat do Jižní Ameriky. Jelikož se mu život na vysoké noze zalíbil, neváhal ani vteřinu a nabídku přijal. Netrvalo dlouho a už se pokoušel prosadit v pro něj zcela neznámém prostředí. Pobýval ve velkém městě až do té doby, než narazil na starého známého. Bylo snad náhodou, že kolem putoval onen starý známý vlkodlak, který ho pokousal. Ten se mu zmínil o městě Dark Town, kde by prý snad i mohl přebývat a kde by měl dostatek prostoru. Zbývalo jen vše zařídit v práck, což nebyl velký problém, a Will se mohl stěhovat.
I ve své lidské podobě je rychlejší než obyčejný člověk. Ve zvířecí podobě, jako téměř všichni vlkodlaci, ovládá telepatii mezi sobě podobnými. Čím je však výjimečný je to, že má vskutku neobvyklý dar. Jedná se o fakt, že za pomoci upřeného pohledu dokáže druhého přimět znovu si promítnou nejhorší okamžiky jeho života. Tak dlouho, dokud se vydrží soustředit. Avšak ani tato schopnost nemá pouze svá pozitiva, jelikož každé takovéto "týrání" stojí řádný kus energie i samotného Williama. Pokud si nedá pozor a využívá svou schopnost příliš, může se dostat až na pokraj vyčerpání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama