. .

Alaric Wexen Christensen

20. května 2014 v 21:13 |  Spisy

Alaric, Rick nebo Wex, chcete-li, se také vyznačuje lehce trhlou a šílenou povahou celé Christensenovic famílie, ačkoliv co se rozumu týče, pravděpodobně ho ze všech tří sourozenců pobral nejvíce. Bohužel to stále nestačí k tomu, aby dosáhl klasických standardů psychicky zdravého a normální člověka, což bude pravděpodobně způsobeno jednak absencí jakéhokoliv náznaku pudu sebezáchovy, druhak silnou vazbou na jeho rodinu a zejména pak sestru a v neposlední řadě také jistou posedlostí ohněm.
Alaric je blázen v pravém smyslu slova, protože se nebojí udělat zhola nic. Co se sebe týče, je nezodpovědný, zbrklý, do všeho jde po hlavě. A to často i doslova. Někteří by o něm snad díky podobným bláznovským kouskům mohli říci, že má lehce sebedestruktivní sklony. To však není pravda, on pouze miluje rychlost a adrenalin. To, že při nějaké podobné zábavě utrží sem tam pár oděrek, modřin, zlomenin? To k tomu zkrátka patří a je to cena, kterou je ochoten zaplatit, jen aby se troch uvolnil. Navíc… ruku na srdce, i když to třeba bolí, stejně ho to díky démonskému původu nezabije. Když pak není do čeho drbnout, k podobným účelům také slouží jeho černý Harley Davidson, vždy vyšperkovaný a milovaný stroj, co mu kde kdo závidí.
Má dvě velké a opravdové lásky, ba dokonce posedlosti. Rodinu a oheň. K sourozenců má až nezdravou fixaci, která dalece převyšuje klasický pojem "mít rád", co v podobném vztahu normálně platí. On totiž svou sestru opravdu miluje. Je to pro něj jediná žena, pro kterou by byl schopen udělat takřka cokoliv. Klidně jet na druhý konec světa, aby jí přivezl hračku, co viděla na fotografii ve výloze obchodu. Zkrátka a dobře, snaží se, aby měla první poslední, na co si vzpomene, s bezbřehou láskou v očích, která nevidí chyby a má ji jako malou sestřičku zaškatulkovanou do kategorie dokonalé bytosti. S bratrem je jeho vztah poněkud složitější. I k němu má silné vazby, ovšem občas se mu do jejich vztahu přimíchá žárlivost, když dá sestra přednost jemu, což se stává poměrně často ani nevěda, že je to zpola také jeho vlastní vinou. V takovém případě však nemá sklony vybuchnout, spíše naopak. Někam se uklidí, velmi často opije a celou situaci přetrpí s tím, že jediné, co chce je to, aby byla jeho sestra šťastná. Je zvláštní, že přestože by si často přál být na bratrově místě, jeho láska k sestře je takřka platonická a ona je pro něj ztělesněním křehkosti, které se skoro bojí dotknout.
Oheň je v jeho životě samostatnou kapitolou. Pokaždé, když s ním pracuje, nechybí podivná fascinace a láska v očích. Všechny kouzla a obecně magie, kterou ovládá, je založena právě na něm. Jak by také ne, je elementární démon. Ačkoliv všechno ostatní je mu skryto, oheň ovládá mistrně, což ze samotného Alarica činí velmi silnou zbraň. A to nepočítáme jeho démonskou podobu. Svou schopnost, ačkoliv ne úplně úmyslně, dává často na odiv i na veřejnosti. Nikdy nechybí stříbrný zapalovač, anebo když je nervózní, luskáním dokáže rozžehávat malé plamínky na prstech. Díky tomuto si také vybral práci hasiče, protože přes všechna očekávání nebo tendence být žhářem, spíše naopak rád oheň krotí a ukolébává, aby se mu poddal. Na démona zvláštní? Možná trochu, ale v čem tahle rodina vůbec neviniká?
Je velmi inteligentní a to zejména, co se čísel týče. Dokáže dlouho vycházet s ničím a ještě vám z toho nakonec udělat aspoň malé jmění nebo úspory. Musel se to naučit kvůli marnostem svých sourozenců, kteří mají rádi hýřivý styl života. A co on by pro ně neudělal? Co se mezilidských vztahů a řešení problémů týče, obvykle vás přechytračí, dá vám vše jízlivě vyžrat anebo vás umluví. Když má však opravdu špatnou náladu nebo se potřebuje trochu uklidnit, dokáže se porvat bez zjevné příčiny. On si totiž vždy nějakou najde.
Na rozdíl od svého bratra a sestry, je poměrně skromný. Nebýval takový, dlouhou dobu, ale pak se v něm něco zlomilo a on si najednou vystačí s opravdovým málem. Kdyby nebylo jeho sourozenců, možná by celé ty roky prostě přespával venku s trochou jídla. Nu, dobrá, to zase ne, ale o jeho vkusu a potřebách asi nejlépe mluví jeho pokoj, ve kterém opravdu najdete jen to nejnutnější, tedy postel, skříň a stůl. Žádné okázalosti. On je ten flegmatický článek rodiny, co prve přemýšlí a teprve pak jedná. Je ten, který zachraňuje situaci, ten, který je zodpovědný a takřka se stará o své sourozence, když jim ujedou nervy. Protože jemu nikdy. Až na svou sestru a bratra si zachovává chlad a klid, který by mu závidělo mnoho lidí. Působí vyrovnaně a sebejistě, je pak ironií, že vlastně není. Celé zamotané vztahy s rodinou ho svým způsobem dost ničí, ale ještě horší by to bylo, kdyby se od nich rozhodl oprostit. Nemůže. A vlastně ani nechce. Stejně tak to má poměrně složité s ženami, protože v nich hledá jen krátkodobé uspokojení a co si budeme namlouvat, stejně v nich vidí někoho jiného. Toho, koho by se nikdy ze strachu nedotkl s podobnými úmysly. Ale pořád má své potřeby. Raději se tedy dál drží toho stylu sebevědomého frajírka, kterého nikdy nic nerozhází a pro kterého není víceméně žádná dobrá.
Přehlídnete ho. Na rozdíl od jeho sourozenců jeho přehlédnete docela snadno. Má to jeden prostý důvod - on má ústranní radši. Nikdo ho neruší, nikdo ho neotravuje. Je zvláštní, jak snad se dokáže skrýt v davu, protože takový typ on rozhodně není. Vlastně je s výškou něco málo přes 190 cm docela hromotluk. Když si k tomu přidáte rozložitá ramena a svalnatý trup, vyjde vám… no, Alaric. Vždy se snaží držet v kondici pravidelným posilováním a během, a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli práci, kde se dobrá fyzická kondice opravdu hodí.
Charakteristický rys rodiny Christensen mu také neušel - bezbřehý chlad. Kdo ví, jak může mít někdo něco takového v genech, ale jeho sourozenci i rodiče byli takoví, pokud ovšem nedošlo na rodinu samotnou. Tam se ledy lámou a tají. Jenže zbytek? Zbytek je beznadějně passé.
Možná za ten mráz může to, že z něj pochází. A možná to také budou fyzické propozice. Alaric není takový blázen, aby si nepřiznal, že co se obličeje týče, je proklatě hezkej bastard. Společně s vypracovaným tělem může jeho skandinávský vzhled pro někoho tvořit vražednou kombinaci. Oči jsou právem dominantou tváře. Šedomodrá barva vyvolávají dojem mračna před bouří nebo ledovce. A možná, že přesně tohle bude také to nejvýstižnější k celé rodině. Delší světlé vlasy lemují tvář v neuspořádaném vrabčím hnízdu, obvykle pročísnuté rukou, jen aby nepadaly do očí. Málokdy bývá hladce oholený, spíš si na tváři nechává narůst strniště stejně světlé, jako jsou vlasy.
Nějak se nevyžívá v barevných orgiích, ba naopak. Prakticky nikdy ho neuvidíte v ničem jiném, než jsou chladné barvy typu tmavě modré, šedé nebo černé. Jako ve všem není nějak zvlášť náročný - rifle, triko a mikina jsou klasikou. Černá kožená motorkářská bunda (ovšem bez výztuží) je také samozřejmostí a očividně toho s ním už zažila mnoho. A na nohou? Pevné motorkářské boty. Černé. Jak jinak. Když je třeba něco formálnějšího, stejně zachovává jistou ležérnost v podobě košile, saka a riflí. A oblek abyste mu o hlavu mlátili.
Na piercingy si nějak nepotrpí a ani přehršel tetování se mu nelíbí, ačkoliv sám tři má. Na krku vyvedeno v rodném jazyce a starými vikingskými runami slovo oheň. Na předloktí pak písmem psacího stroje větu: "It's better to burn out, than to fade away." Poslední je další z vikingským symbolů, tentokrát ochranný amulet z Islandu vegvisír vytetovaný na žebrech.
Zajímá vás příběh tří sourozenců, kteří podnikli útok na Dark Town? Jejich životy, strasti, slasti a jiné maličkosti, které zamávali jejich životem? To, kde spávali, s kým se pelešili nebo proti komu intrikovali? Příběh je to vskutku zajímavý a dlouhý, dobře vyprávěný po večerech u hřejivé náruče krbu a sklenice vína. Vy na to možná nemáte čas, ale Lora by vás zabila, kdybyste se nechali ochudit jen o jednu chviličku z jejího života. Protože Alaricova sestra miluje okázalá vyprávění a on se s tím smířil tak snadno, jako s dalšími jejími chybami. Ty samozřejmě neříká nahlas. Snad protože je ani nevadí. Ale na tom nezáleží. Takže se pěkně usaďte, pohádka začíná.
Alaric přišel na svět do staré šlechtické rodiny, která ale už dávno přežila svou slávu a teď už se jen snažila přežít ve vysoké společnosti pomocí dluhů a lži o tom, jak je všechno v pořádku. Dařilo se jim to velmi dobře, protože ani Alaric ani nikdo jiný neměl tušení o tom, jak si finančně doopravdy vede a že tohle jednou skončí fiaskem, při kterém asi někdo ze všeho zmatku ztratí hlavu. Jenže v této době byl malý modrooký a světlovlasý chlapec přijat do rodiny čítající démonskou matku i otce, kteří měli lásky na rozdávání, a také staršího bratra, co na tom byl podobně, jen Alaric opravdu nebyl ten, kdo to schytával. Žil jako každé dítko v té době. Hrál si, vzdělával se. Na rozdíl od bratra byl dítě trochu zádumčivé, ačkoliv nikoliv méně marnivé. Svou rodinu však miloval, zejména bratra, který, pokud se nevěnoval jiným aktivitám, mu byl oporou a nejlepším přítelem. Ale pak přišla na svět sestra…
Kdo ví, kolik mu bylo. Asi tolik, aby mohl už chodit na lov nebo jezdit na koni. Už zkrátka nebyl žádné malé vyžle, co by se o sestřičku nedokázalo postarat. A to přesně také dělal, dělá a vždy dělat bude. Už od první chvíle si ji beznadějně zamiloval kvůli jejím očím odstínu zataženého nebe před bouřkou. Už tehdy věděl, že bude dělat cokoliv, aby byla šťastná a spokojená, aby měla vše, co chtěla. Z velké části se stala středobodem celé rodiny, ačkoliv Alaric, stále ještě dost nezodpovědný a stejný, jako jsou jeho sourozenci, se snažil dávat zájem všem, co to v tu chvíli potřebovali. Jenže je asi zbytečné říkat, že volba vždy padla na sourozence. Ale dál se rozhodovat mezi těma dvěma? To už je něco, co vždy bylo a je nad jeho síly.
Po narození sestry přišly také první hrátky s ohněm, jeho dalším miláčkem. Kdo ví, co ho k němu vždycky táhlo. Navíc zaměření na určitý element mají prostě v rodině. Ta vrtkavost, která definovala i jeho samého? To, že nebyl chladný jako všechno okolo, ale naopak hřál, ba dokonce pálil? Neví. Nikdy nebude vědět. Ale je to jeho živel, jeho milenka, se kterou trávil dlouhé večery, když jeho sestra byla s bratrem nebo s někým jiným. On nebyl ten, kdo vyhledával dívčí společnost. Nevadila mu, nebránil se jí, ale věděl, že to, co chce, mu stejně dát nemůže. A on si to také sám nevzal. Proto raději trávil noci studiem. Zkoušel, zdokonaloval se a… nu, podpaloval. Sem tam mu něco nevyšlo a omylem něco chytlo. Stávalo se. Ale postupem času méně a méně, až dokázal své kouzla soustředit tam, kam chtěl. O zbytek magie, stejně k němu neměl nadání. Oheň… vždy byl jen oheň…
Jenže život plný hýření a bohatých večírků musel skončit. Nemohlo to tak jít donekonečna, ačkoliv jeho rodiče se o to snažili. Snažili se tak moc, až je to nakonec stálo život. Zapletli se se špatnými lidmi ve špatné době a místo peněz, kterými by splatily dluhy, zkrátka zmizely a dluhy se zvýšily.
Hlavou rodiny se najednou stal Erik. Jenže on Erika zná. Tehdy moc dobře věděl, že bratrovi zábavy přinesou další a další výdaje. O sestře ani neuvažoval, tu zná stejně dobře. A on jim to nechtěl upřít. Jakkoliv byl sobecký, byl sobecký k okolnímu světu. Nikdy k rodině. Tehdy se zařekl, že se o ni postará. Tehdy dospěl. Tehdy se z něj stalo to, co je teď. Nejméně nápadný, nejvíce pracovitý a rozumný člen rodiny. Tak nějak si uvědomil, že pokud to neudělá on, nikdo jiný to také nebude. Nevadilo mu to. Vzal to jako fakt, ostatně jako vezme cokoliv dalšího. Snažil se splašit peníze a jejich radovánky kde se dalo. Nejprve legální cestou. Vedl svědomitě účetnictví, žili z ničeho, ba dokonce z mínusu. Ale žili a dokonce tak, aby je to nepoznamenalo. Jenže linka financí klesala a klesala až do neúnosných částek. Vymahači přišli pro své dluhy. A on se musel uchýlit k jiné cestě, jak získat peníze.
Se sourozenci, zejména bratrem, si rozjel malý zlodějský podnik. Tedy, začal jako malý. Ale tahle banda asi nezvládne nic v malém měřítku. Nakonec se z toho vyklubaly ohromné sumy, které sice splatily to, co měly, ale uznejte. Když vám ze dne na den přibyde kopa peněz, lidé si všimnou. Možná ne hned a ne napoprvé, ale vzhledem k tomu, jak byla tahle trojka - v této době už spíše dvojka - marnivá, nešlo to jinak. Lidé se začali ptát. Ukazovat. Podotýkat. Až to nebyli jen ti obyčejní a neškodní človíčci, nýbrž i lidé na vysokých místech. A tehdy museli zmizet…
Nezdálo se však, že by se to jich nějak dotklo. Vstupenku do vyšší společnosti měly stejně vždycky zaručenou díky jejich dobrému vystupování a konec konců rodem. Titul před jménem stále něco znamenal, ačkoliv byl oškubaný až na kost. Takže rod a ochota udělat takřka vše. Zabít, krást, vyspat se s někým… Ani jeden z nich neměl problém. A na konci dne měli stejně zase jeden druhého. Alaric se, pravda, snad trochu uzavíral. Stále dával pozor na své sourozence a snažil se je hlídat natolik, aby mohli zůstat co nejdéle na jednou místě v přízni jednoho šlechtice, někdy i krále. Ale v sexu také hledal fyzickou rozkoš. A zlodějina znamenala oheň, i to si užíval. Tohle jim šlo. Možná, že kdybyste se někdy pozorně zadívali na dobové rytiny nebo dobře hledali v obrazech z šlechtických dvorů, najdete je tam. Žili si dobře, i když i přes Alaricovi snahy nikde nemohli zůstat nějak zvlášť dlouho. Ale komu to vadí? Byli spolu.
Jenže i tahle situace se začínala vymykat kontrole. Přišla moderní doba, snaha o demokracii. Králové mizeli, už nebylo tak lehké zametat stopy, když se objevila nová technika. Nebylo tak snadné splynout s davem nebo to svést na někoho jiného. Museli se stěhovat čím dál tím více. Lora z toho byla unavená, otrávená. A Lořino slovo v této rodině obvykle stejně mělo největší váhu, protože ti dva? Ti dva by pro ni udělali první poslední. Kdo ví, kdo poprvé navrhl tu smělou myšlenku poctivé práce. Ale jakkoliv se to prve zdálo nereálné, teď… Teď to bylo něco, co by šlo. Na účtu měli zásoby, co stihl Alaric nastřádat právě pro tyto možnosti. Jako místo padl Dark Town. Proč? Lora i Erik si tu najdou zábavu a Alaric… možná také. Budou mezi svýma.
Koupili klub. Taktický tah z jejich strany. Erik si může balit holky přímo v práci a Lora vlastně také, ačkoliv ona nikdy nepracovala. To Alaric tu byl ten workoholik, který si k celému řízení přivzal ještě službu hasiče. Tolik požárů tu není, ale jednou za čas… to stojí za to. Z lehké recese, možná i z touhy dělat něco užitečného… Ale takhle tedy skončili. A tohle bude asi prozatím konec jejich příběhu, jejich pohádky, co zdaleka asi pohádkou nebude. Jak to bude dál? To se uvidí.
Oheň, oheň a oheň. Pořád to samé a nic jiného. Ono to ostatně stačí, protože když se jeho sourozenci s někým pelešili, on trávil stejnou dobu v knihách. Podmanil si plameny, které ho teď poslouchají na slovo a obvykle se nesnaží ani vzdorovat. Nepopálí ho. Laskají jeho kůži a on si ten pocit náležitě užívá. Umí od těch nejzákladnějších kousků jako vytvořit si ohnivou kouli až po triky, co by se hodili víc do cirkusu než praxe. Zkrátka úplně všechno, na co si vzpomenete. Kvůli jeho posedlosti tedy zahlédnete plamínky na jeho rukou opravdu často.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama